1. kapitola + prolog

28. května 2014 v 17:18 | Eleanor |  Anděl smrti
Nazdárek lidičky, můj nový blog se zrovna zprovoznil. Začala jsem zrovna psát novou kapitolovou povídku. Původně jsem chtěla, aby hlavní hrdinka byla Smrtka (:D), ale protože podle všeho je Smrtka označována jako kostra či stařena, bude to takovej Anděl smrti. Smrťák, nebo tak na ten způsob. Víc se dozvíte v textu. :)

Jako člověk jsem byla vyvrhelem. Do lidského života jsem nezapadala. Myslela jsem si proto, že posmrtný život by mohl být jiný, pokud nějaký existuje. Mýlila jsem se. Nikoli v tom, že posmrtný život existuje, ale v tom, že bych možná měla lepší "žití" po smrti. Můj lidský život byl mizérie - pubertální holka, vyrůstající v sirotčinci, bez rodičů, přátel, nebo jakýchkoli zalíbení v aktivit mých vrstevníků, kteří mne mezi sebou nechtěli. Ne proto, že bych byla kdovíjak šeredná, ale zkrátka - měla jsem víru, v kterou jsem věřila, a která nyní už nic neznamená. Věřila jsem, že tam někde nahoře je někdo, kdo mi vysvětlí, proč mě rodiče nechtěli. Ano, měla jsem víru v Boha - ale nikdo takový mi to nevysvětlil. Lidský život pro mě nic neznamenal, a nyní už vůbec. Za to můj posmrtný život je utrpění. Jak jsem si mohla myslet, že by mi moje sebevražda pomohla zapadnout, že by se moje víra naplnila?
Nicméně, aby bylo jasno, jsem Anděl smrti, nebo-li Smrtka či už klidně i Kmotřička smrti. Za svůj čin jsem si vysloužila tohle. Žiju sama, v nicotě, jejíž cíl je jediný - brát životy zkaženým lidem - duše naplněné zlobou a sobectvím. Jmenuju se Azra a žiju, bloudím po hřbitovech. Nikde nejsem nastálo, cestuju z místa na místo a hledám provinilíky, které bych mohla sebou stáhnout do zatracení. Ovšem, potom nevím co se s nimi stane, nikdo to neví. Když jsem si vzala život já, mé poselství už na mě čekalo.
Má víra do té nicoty upadla - nemám víru, ani smysl pro co žít. Jako člověk jsem ale měla volbu, vzít si život a skoncovat s tím, ale jako Anděl smrti už dál padnout nemohu.
***
Vznášela jsem se po obloze, ve tmě, kdy smrtelníci tiše spí. Někdo by řekl, že jsou mrtví, ale... z vlastní zkušenosti vím, že zdání občas klame. Mám ale jednu výhodu - teď mě neoklame nic ani nikdo, na to jsem tu teď já.
Dopadla jsem na Zem, Louisaninského hřbitova. Ve tmě by připadal kde jakýmu smrtelníkovi jako scéna z hororu, ale pro mě to teď byl dočasný domov. Kdyby jen věděli, že ve skutečnosti v hororu žijí, jen o tom nevědí. Lidé nejsou zrovna všímaví tvorové. Věří jen v to, co vidí. Jsou to zabedněnci, nežebych jim to vyčítala.
Na pokraji hřbitova jsem zahlédla jakousi kapli. Vydala jsem se tam. Byla tam tma a páchlo to tam. Zdi byly pokryté pavučinami a nešlo tam skoro nic vidět. Lidi by nic neviděli. Já mám ale oči, které ve tmě přispůsobí. Aspoň manší výhoda žít v zatracení. Ve zdi byl vyritý menší oblouk, ve kterém byla malá socha Pany Marie. Odfrkla jsem si. Potom jsem pohlédla na zem. Leželo na ní poloprasklé zrcadlo. Sebrala jsem ho a zadívala se do něj. Byl mi vidět jen obličej. Moje zmodralé, skelné oči, z kterých nešlo nic vyčíst, vůbec jakoby ke mě nepasovaly. Mé dlouhé černé vlasy iritovaly s bledou tváří. Potom jsem se zadívala na své rty. Byli křiklavé, a já si uvědomila, že jako člověk jsem od kluka nikdy nedostala polibek. Je celkem komické pomyšlení, že nikdy nepolíbená smrtelnice, se v posmrtném životě stane ještě větším monstrem, jež jeho rty slouží k tomu, brát hříšníky z povrchu zemského.
Aby bylo jasno, můj polibek je smrtící, tímhle způsobem beru lidský život, když na to příjde.
Jaký to asi je? Pomyslela jsem si. Když tě kluk políbí... jasně, když jste Anděl smrti, polibek dát musíte, ale nikdy při tom nic nepociťuji. Na vteřinku vždycky příjde odmlka a potom, když je po všem, upadnu zpátky do tranzu, do bolesti, kterou stejně padlý andělé nerozpoznávají. Ta samota, když víte, že dny budou pořád stejné, a nemůžete s tím nic dělat.
S tímto pomyšlením jsem zrcadlo hned pustila na zem, kde se rozbilo na tuty.
Byla jsem ztracená, a nikdy nenajdu cestu zpět. Můžu si za to sama. Za pošetilost, platím dluh, který nebude nikdy zplacen.
Pocítila jsem vztek a nemohla jsem s tím nic dělat, jen se utápět ve své hlouposti. A vybíjet si to na jiných. Rozrušenost mě naplnila. Venku se najednou vznesl vítr a kapky deště, velké jako hrachy, bubnovaly všude možně. Najednou jsem uslyšela zvuky, lidské zvuky. Vztek mě pořád ještě neopouštěl. Ty lidi se smáli, dělali rámus a zdřejmě byli opilí. Šli si tu zařádit, na hřbitov, nebo co? Jak se opovažujou?!
Dveře se pomocí silného větru rozletěly a já tak měla výhled na skupinku lidí, jak jsem správně uhádla, s flaškami alkoholu v rukách. Museli být fakt na mol, že si mě ani nevšimli. Temné bytosti, zírajíc na ně, plná vzteku, která se je hodlá obdařit polibkem.
Vzlétla jsem, to už jsi mě všimli.
Budeme si hrát na schovávanou pomyslela jsem si s úšklebkem a letěla jejich směrem. Popadla jsem za tvář zrzovlasou holku, která se snažila osvobodit z mého sevření. Bylo pozdě.
Polibek ji neminul. Dívka upadla do nekončícího spánku na zem plné trávy, její vlasy splývaly s jejími pihy na obličeji. Byla mrtvá.
Na řadě jsou zbylí dva muži, i jě polibek nemine.
:D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 nebo Vlčí Lady Ginny123 nebo Vlčí Lady | Web | 1. června 2014 v 11:50 | Reagovat

Úžasný začátek :) jen tak dál :)

2 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 1. června 2014 v 12:23 | Reagovat

Díky :D
Jej, jen se mi tam ňák odstranil ten konec, už je zpátky dopsanej. :D

3 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 3. června 2014 v 18:41 | Reagovat

Je to celkem povedené až na pár gramatických chyb. Azra a její rozhodnutí zabít pár mladistvích, co se přišli pobavit, se zdá pošetilé, ale zároveň člověk rozumí tomu, že se kvůli svému životu a té záležitosti s rodiči musí víc než zlobit. Je ale od takzvané Smrtky správné vybíjet si vztek na sebe samu na ostatních? Na tuto otázku si budu muset odpovědět u dalších kapitol. (Někdo už se rozepsat musel xD Vím, jak my všichni blogeři milujeme konkrétní komentáře :D :3 )

4 eleanoriny-povidky eleanoriny-povidky | E-mail | 5. června 2014 v 12:17 | Reagovat

[3]: Předem děkuji za komentář :D, člověk se nad tím zamyslí.. :D Nepíšu moc dlouho, jsem dá se říct začátečník, tak doufám, že u toho někdo zůstane, a bude to zrozumitelné. ;)

5 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 22. června 2014 v 12:27 | Reagovat

El, jak to, že máš blog, a já o tom nevím?! :D
Povídka vypadá dobře (přesně, jak jsem říkala - mně se ten nápad s andělem smrti prostě líbí :D). Jdu hned na další kapitolku.
Jenom - jak už napsala Slečna Postradatelná ve svém komentáři, dávej si trošku pozor na gramatické chyby nebo překlepy. ;) Jinak se mi ale povídka líbí. :)
Btw - nechceš spřátelit? :D

6 Eleanor Eleanor | E-mail | 22. června 2014 v 14:38 | Reagovat

[5]: Díky Luc, ikdyž já fakt nevím, co mě to popadlo :D já mám někdy fakt nápady -_- :DDD
Já vím no, mám tam dost překlepů a chyb, na to si člověk musí dávat pozor furt.
Jop, klidně:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama