NM - 1. kapitola + prolog

28. května 2014 v 21:34 | Eleanor |  Unpredictable Molly
Tuhle kapitolovou povídku jsem již psala na svém starém blogu. Nechala jsem si ji, s tím, že ji vylepším. Nezměnila jsem všechno. Kapitol mám v plánu dost, ze starého blogu jich mám zatím 10, které jsou samozdřejmě, pozměněné. Každý druhý den, bude NM vylepšený díl. ;)



Když se vaši rodiče rozvádí, vždycky to na vás zanechá stopy. Ať pozitivní, či negativní... ale pozitivní opravdu v menšině. Můj život se změnil odzákladu. Aspoň se tak zdál. Už sice nejsem ta naivní malá holčička, co prosí za každou blbost. Teď se ze mě stal panovačný sobec, který se nechá prosit a nemá problém s tím říkat 'ne'. Bydlím se svoji matkou a můj otec mě jakožto dceru úplně odepsal, jako by mě celých těch 16 let neznal. Moje máma ho ode mě odehnala, od nás...

***
"Molly!" ozvalo se zpoza dveří mámin hlas, který mě vyrušil od sledování ranní oblohy z okna. Chvíly jsem se neozývala, ale potom zas; "Molly! Ten autobus ti už ujel, jestli si nepospíšíš, půjdeš do školy pěšky. Pospíchám do práce!" Zas ten mámin hlas. Nesmírně mě ten její ton mluvení provokuje.
Sebrala jsem si školní tašku a seběhla poschodech dolů. Máma se zrovna zvedala od stolu, sebrala klíčky od auta a s náznakem už mířila ke dveřím, kam jsem ji mlčky následovala.
Cesta do školy byla jako obvykle nudná, pomalá a nekonečná, mámina "rychlost" jízdy se nedala ani nazvat rychlostí.
"Dneska tě seznámím s Ericem" podotkla zrychleně máma poté, co mi vytrhla z uší sluchátka.
"Ericem? To je ten tvůj frajer?" Ptala jsem se, když v tom jsem si všimla máminýho uštěpačnýho pohledu. Tenhle pohled se to mě vždycky provrtával jako hřebík do zdi, při kterým jsem se vždycky zachvěla, ale potom jsem se prostě jen ušklíbla.
"Eric přijede na večeři, chci aby ses chovala slušně a nedělala scénky," odpověděla po chvíly. Super, takže další týpek, před kterým se budu muset přetvařovat. Od doby, co se rodiče rozvedli, se máma nejspíš zbláznila, pořád s někým seznamovat mě hodlá, ale aby se konečně usadila.. myslím, že se dalšího vztahu bojí. Měla by s tím přestat. ".. a ještě něco. Tady. To je dopis od táty, přišel dneska ráno" sebrala jsem dopis a čekala na další reakci "ještě něco?" ptala jsem se po chvilce, potom jsem opustila auto a ponořila se do dopisu od táty, který mi chodil měsíčně jednou;

Molly, promiň že se za tebou nemůžu dostavit, mám co práce a proto ti aspoň píšu. Doufám, že se máš fajn a moc se s mámou netrápíte. Snad časem potkáš někoho, kdo ti bude blízký tak, jak to já nedokážu. Táta.

Jako vždy. Dopis byl krátký, stručný a chladný. Žádný náznak otcovskýho zájmu, žádný 'mám tě rád'.. prostě jen jednoduše řečeno dopis, jako takový, něco napsal, aby se neřeklo. Nechápala jsem to, s tátou jsme si byli vždycky tak blízcí, nedokážu si to odůvodnit. Když už si ho máma nedokázala udržet, proč se vztahovalo i na mě? Proč se se mnou táta prostě nestýká? Tak strašně mi chybí, ale když se ke mě takhle "chová", utvrzuje mě to v tom, abych se i já k němu začala chovat chladně, s odstupem, jako k cizímu člověku.
Pořád jsem to měla v hlavě, nedokázala se soustředit na nic jiného. O hodinách jsem jen proseděla, s hlavou ponořenou úplně do něčeho jiného, než měla bejt. Doplatila jsem na to, když mě profesorka vyvovala na dějinách a já netušila o co jde. Akorát mě sjela za zhoršení průměru.

Když jsem dorazila domů, máma seděla v obývacím pokoji a četla si nějaký magazín. Neviděla jsem žádný důvod proč se zdržovat tu, když jsem mohla zalést do svého pokoje a minimálně hodinu nevylézt. Jako vždycky jsem se koukla na oblohu, která byla zbarvena jasně, díky mírnýmu západu slunce. Koukla jsem se na silnici, která vedla k našemu domu. Jelo na ní nějaké černé auto.. sledovala jsem ho. Potom zastavilo před domem, naším domem a z něj vylezl nějaký dobře-vypadající chlapík ve smokingu. Byl hezkej, tohle určitě nemůže být Eric, vůbec nevypadal na chlapa, který by měl být ve věku mé matky. Když se zdřejmě chystal jít zaťukat na naše dveře, rychle jsem seběhla dolů jít otevřít.. a tam stál. Byl vysoký a ještě hezčí než z dálky z okna. Měl ledově modré oči a špinavě delší blond vlasy "Ahoj. Já jsem Eric. Můžu jít dál, Molly?" představil se a mírně se pousmál. Úplně mi vzal dech. Jak tohle může být přítel mé matky?
"Můžu jít dál?" Zeptal se podruhé Eric, který mě pozoroval.
"Molly, jdi nastranu, ať Eric vejde" ozval se mámin hlas zezadu, která stála s úsměvem v modrých elegantních šatech pozorujíc svýho novýho přítele.
Pohla jsem se na pravou stranu chodby a naznačila tím, aby vešel dovnitř. Cítila jsem se celkem trapně. Měla jsem na sobě obyčejné starší džíny a poněkaď vytahané tričko s Mickey Mousem, který mi táta koupil k 16. narozeninám před půlrokem. Jakmile jsem zaklapla východní dveře, následovala večeře s mámou a Ericem, chvíly u stolu panovalo takové ticho a napětí. Eric byl velmi sympatický, ale vypadalo to, že je má matka starší než on.
"Kolik ti je, Ericu?" zeptala jsem se rychle z ničeho nic. Někdy když mě něco hodně zajímá a bádám dlouho nad věcmi, prostě to ze mě vylítne.
"Eric je o pár let mladší než já, Molly" hlesla předem má matka, která se na mě uštěpačně zpříma podívala. Radči jsem nic nenamítala. Nežebych se na to nezmohla, ale před ním se s mámou dohadovat nechci.
"Ericu, proč neřekneš odkud jsi?" hlesla po trapné chvilce ticha opět máma, která si všimla mého "zvráceného" pohledu, jak tomu ona říká. Prý to bývá takový ten pohled, kdy za chvíly provedu něco nekalého. Já říkám, že jsem prostě jako typický teeneger, který je prostě někdy holt podrážděný.
"Pocházím ze Španělska. Tedy má matka je španělka" odpověděl jasně Eric. Mírně koutkami úst jsem se pousmála. Miluji Španělsko a máma to věděla. Nevím jak se jí to podařilo, ale překvapila mě za dnešek víc než dost.
"Zbožňuju Španělsko. Je to úchvatný stát. Sice jsem tam nikdy nebyla, ale i tak s ním sžívám" řekla jsem pomaleji a stručně směrem k Ericovi.
"Jednou bych vás tam mohl vzít. Určitě by se vám tam líbilo." Mírně jsem se zachvěla. Pohlédla jsem na mámu a potom zpět na Erica. Cítila jsem se.. šťastně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama