2. kapitola

9. června 2014 v 19:21 | Eleanor |  Sophie
S touhle povídkou jsem se teď celkem rozepsala... takové začátky u nových povídek bývají, no tak snad to vydrží. :D

Celý den a noc byla Sophie podrážděná, ale nic nedávala znát.
Proč zrovna teď? Proč zrovna Morgan?.. znělo jí pořád v hlavě.
Připadala si jako by ji otec už rovnou přichystal život, jako by to měl všechno připravené a vyčkával až na tu vhodnou dobu. Cítila se zklamaně a nic s tím nemohla dělat... nebo snad ano? Mohla prostě říct, že si ho nevezme? Ale vždyť přece něco takového ji táta nepřikázel.. jen ať se s ní líp pozná. Ale přece.. není hloupá, už ví, co si má domyslet. Ale ne, táta takový není, nenutil by ji proti její vůli vzít si někoho, koho nechce, a zkazit si tím celý život. A navíc... co by na to řekli ve škole? Ona jediná, v tomhle věku bude řešit manželské starosti, zatímco oni si budou užívat svobody.
Když po dlouhém přemýšlení konečně měla prazdnou hlavu, usla.
S pozdním usínáním ale přišlo brzké vstávání....
"Vstávej ospalče!" hulákaly jakýsi hlasy v její ložnici z časně z rána. Sophie se zachvěla, pohlédla na hodinky, které hlásaly 6:10 a zapořila se zpět do polštářů. Ignorovala je. Mezitím ale na ní vlál průvan z otevřeného okna...
"Proboha, to mě musíte budit i v sobotu?" vynořila se ze spáru poštářů a dek, sedla si.
"Lieme, a to jsem si myslela, že jsi ještě větší spáč, než já," řekla směrem k vysokému chlapcovi, s modrými oči, s ironickým hlasem. Potom se koukla na blonďatou dívka po jeho pravici, která se culila.
"Taky že jo, ale tohle prostě nesmíme propásnout," řekl a hlas se mu třásl vzrušením. Dívka vedle něj jen se zábleskem v očích přikyvovala.
"Co? Nákupy v obchoďáku, který stejně otevírají až v deset, nebuďte směšný..." zamumlala a opět se ponořila pod deku. Ze včerejška byla jasně pořád podrážděná.
"To sice ano, ale na letišti musíme být 7:05," konečně promluvila blondýna a zakmitala obočím.
"COŽE?" rychle vyjekla Sophie, která teď byla na nohou.
"No jo, tady Liem ty nákupy v Paříži myslel vážně," ujasnila blondýna.
"Zcela vážně..." upřesnil a pochichotal se.
"Ne.. co.. to.. to jste mi nemohli včera říct? Panejo," Sophie teď pobýhala po místnosti jako splašená, a nemohla věřit svým uším. Jede do Paříže nakupovat! Do města mody. Její nálada byla rázem lepší.
"Jestli se teď začneš chystat, za deset sedm tam můžem autem být," řekla blondýna a snažila se Sophii uklidnit před panikařením.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teteyza12 Teteyza12 | 10. června 2014 v 21:48 | Reagovat

Opět povedené. Jen tak dál, El. :D Je to zatím velmi zajímavé.

2 Eleanor Eleanor | E-mail | 11. června 2014 v 14:23 | Reagovat

díky... ikdyž, no nevím:)

3 Teteyza12 Teteyza12 | Web | 11. června 2014 v 17:58 | Reagovat

[2]: Jak no nevím? :D Vždyť je to zajímavý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama