3. kapitola

1. června 2014 v 14:09 | Eleanor |  Anděl smrti
Další kapitola Anděla smrti; tentokrát už se dočtete jak se Azra ocitne konečně mezi lidmi v civilu a jaký bude její hříšník. (:D)


Jsem zpátky. Jsem mezi lidmi. Stála jsem před přechodem, kde se z jedné a druhé strany řítili lidé, kteří vesměs pospíchali. Vykročila jsem vpřed. Něco takového za mojí doby, kdy jsem byla člověk, něco takové nebylo. Teď ale musím najít Střední školu, kam ten Colin chodí.
Koukla jsem se na ruku, s tou adresou, a potom ruku přikryla rukávem trika, aby si toho nikdo nevšiml. Dokud Colina nenajdu, tetování nezmizne.
Procházela sem pořád kolem dokola. Už to musela být doba. Nevědla jsem si rady. Tohle se mi ještě nikdy nestalo.
Najednou jsem pocítila palčivou bolest.... mé tetování mizelo. Vyjekla jsem. Rozhlédla jsem se. A tam byl... kolem úzké pobočky se právě vyřítil vysoký, blonďák, který se rozhlížel za sebe. Byl rozrušený, a pospíchal. Šla jsem pomalu za ním, a musela si dávat patřičný pozor, aby si mne nevšiml, jak se pořád otáčel. Vipadal neškodně... pomyslela jsem si.
Zahnul do leva, pak do prava... rovně a potom se už vytratil v nějaké obrovské budově. To bude ta střední. Rychle jsem doběhla dovnitř, aby se mi neztratil z dohledu. Právě to se stalo. Zas jsem se rozhlédla... kolem mě procházeli různí středoškoláci, kteří si mě buď všimli a házeli po mě divné pohledy, nebo mě ignorovali, což byla ta lepší volba. Nemám ráda, když na mě někdo takhle civí, jako na někoho nenormální, což vlastně jsem. Připomělo mi to ten pocit, když jsem byla člověkem. Nesnášela jsem střední, a teď tu musím být zas.
"Máš to?" říkal nějaký vystresovaný brunet nějakému blonďákovi... Colinovi. Šla jsem trošku blíž, abych slyšela pečlivě o čem mluví, a zároveň aby si mě nevšimli.
"Ne, Olin říkal, že prej nemůže. Koran a jeho banda už s náma nejedou," řekl rozrušeně Colin a rozhlížel se. Spočinul očima na mě. Rychle jsem odvrátila oči a dělala, že čtu na nástěnce. Potom se otočil zpátky na toho bruneta.
"Jak nejedou?" odsekl brunet.
"Prostě už nechtěj, Joe. A co hůř, prej, že když se budem doprošovat, budem mít problé -" zastavil se Colin, když k nim přispěchala nějaká blonďatá malá holka s pištivím hlasem.
"Coline, kde jsi včera byl?" hlesla a chytla ho za předloktí.
"Musel jsem se učit, Katie, promiň," odpověděl Colin. Viděla jsem na Joe, jak se přemáhá, aby se nezačal hlasitě smát, i přesto, jak byl vystresovaný. Potom se jen ušklíbl.
"To nic... no pojďte, začíná hodina. Ten novej učitel je dneska nějakej nabručenej," řekla pisklavým hláskem Katie, a vedla Colina sebou a Joe je tupě následoval. Musím tam jít i já. Ať se mi tam nechce sebevíc, musím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 nebo Vlčí Lady Ginny123 nebo Vlčí Lady | Web | 1. června 2014 v 14:43 | Reagovat

Wow,úžasná kapitola,jen tak dál :)

2 eleanoriny-povidky eleanoriny-povidky | E-mail | 1. června 2014 v 14:57 | Reagovat

Díky, Ginn :)

3 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 22. června 2014 v 12:37 | Reagovat

Haha, tak to bych fakt nechtěla být zase na střední, a už vůbec ne jít na hodinu :D Dobrá kapča, jdu číst dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama