5. kapitola

11. června 2014 v 17:29 | Eleanor |  Anděl smrti
No takže také po dlouhé době jsem něco zkusila s Andělem smrti. Tak snad jsem to moc nepřehnala a dá se to číst. :D

Celý den jsem ho sledovala... nebyl nějak neškodný, byl to jenom problématický středoškolák, kterej nevěděl co sám se sebou, ale nemůžu popřít, že byl jiný... Bylo na něm něco divného.
"Tak co? Co ti tentokrát Mayer vykládal?" vyzvídal Joe Colina když vyučování skončilo a všichni se rozešli cestou ze školy. Oni dva šli spolu kamsi k lesu, když se konečně zbavili té neodbytné Katie.
"Byl celkem v pohodě, a ani se tolik nerozčiloval. Jen mě zas upozorňoval, ať si dávám pozor, jinak mě vyloučí a nepříjmou mě ani na výšce," odpověděl ztěžka Colin, a díval se vpřed před sebe. Zdálo se jako by Joeho pořádně ani nevnímal.
Tiše a nenápadně jsem je následovala, a dávala si pozor, aby si mě nevšimli.
Když už byli v lese, schovala jsem se za nějaký široký dub a koukala, co dělají. Colin právě vytáhl z kapes něco, co vypadalo jako cigareta, ale zjevně to jenom to nebylo. Neviděla jsem na to pořádně, protože jsem od nich byla několik metrů dál.
Potom Joe vytáhl z kapes něco, co už jsem poznala, zapalovač. Colin si tu věc dal do úst a Joe mu to zapálil. Vycházel z toho dým a páchlo to. V ten moment mi došlo, že je to nějaká droga, v kterou dnešní smrtelníci nacházá zálibu. Odfkla jsem si a opět se zaposlouchala.
"Nevíš co Oman chce, abysme v tom jeli zas?" vyptával se dál Joe, a tentokrát si tu věc vzal od Colina, a udělal to samé.
"Nemyslím, že bysme to chtěli vědět, nechme to bejt" řekl Colin s falešným předstíráním. Vůbec jsem mu nevěřila, lže. Nechce to nechat být, je v rozpacích. Asi o tom s ním jen nechce mluvit.
Křup. Najednou se nade mnou menší větev rozpadla a doapdla s žuchnutím na zem. Pohla jsem se. Teď mě určitě uvidí.
"Co to bylo?!" rychle vyjel Colin. Joe se jen zasmál. "Prosimtě, neměj bludy v hlavě.. a taky by jsi měl už konečně přestat oblbovat tu Katie,"
"Cože? Proč bych ji měl oblbovat?" ptal se nevěřícně Colin a svraštil obočí.
"Pořád ji lžeš, je to k nevydržení. Tedy, ne že bych se tomu nezasmál, ale.. chlape notak,"
Colin se na něj jen dál nepřítomně koukal.
Křup. Podemnou to zase zašustilo. Sakra.
"Říkám ti, tam něco je!" křikl Colin a rozeběhl se ke stromu, kde jsem stála. Musela jsem něco udělat. Invisibilitatem zašeptala jsem co nejrychleji, aby mě nespatřil. Byl ode mě tak blízko. Stihla jsem to.
"Chlape, už ti vážně hrabe na maják," řekl a chechtal se přitom Joe, který k nám právě doběhl.
"Říkám ti, že tady něco je, já to vím!" panikařil Colin a nevěděl, kam dřív se podívat.
"A já ti říkám, že tu nic není... běž domů, a prospi se. Včera jsi byl celou noc vzhůru, notak, běž," řekl mu Joe, když ho chytil za ramena.
"Fajn, ale to stejně nezmění nic na tom, že tady něco je.." řekl neodstupně, a zamířili lesem přímou cestou.
Už mě skoro viděl, myslel by jsi, že ho sleduju, a to já nemůžu dopustit. Měl by podezření. Nevěděla jsem, co si o něm mám myslet. Byl zahořklý, a zjevně mu na ničem nezáleželo. Nešlo se v něm vyznat, ale přesto bylo zjevný jaký je. Šla jsem hned za nimi, ale jako neviditelná. Nemohla jsem riskovat, že opět něco vycítí.
Když se potom oba rozešli jinou cestou a Colin zamířil k chudšímu baráku, který nutně potřebovat rekonstrukci, zaváhala jsem, jestli mám vejít dovnitř. Co když se prozradím.. má zvídavost a nutkání mě přemohlo.
Jakmile Colin otevřel dveře, rychle jsem se kradmo přikrčila, abych to stihla dřív, než by ty dveře zavřel.
Vevniř to vypadalo sice líp než zvenčí, ale pořád to nebylo nic moc. Byt byl menší a přeplácaný. Vypadalo to, že nikdo není doma. Ale potom; "No kde jsi zase byl krucinál, zapoměl jsi, že dneska máš jít do práce, a ještě předem vyzvednout Claru? Sakra Coline," pištěla na něj jakási žena, menší a mohutnější postavy s drdolem na hlavě.
"Mami, dneska z toho nic nebude, jdu si lehnout," řekl nepřítomně a oční víčka se mu zavíraly.
"Jak lehnout, já potřebuju pomoct," namítala dál žena.
"Ať ti pomůže Greg a vysedává pořád u televize, sakra!" křikl po své matce a zavřel se v nějaké místosti, do které jsem nestihla vlést. Sakra, co teď udělám?! Koukla jsem se za sebe, jestli někdo nekouká, a když byl vzduch čistý, zatáhla jsem mírně za kliku, aby to vypadalo, že to udělal průvan.
Snaha ani nebyla nutná. Jakmile jsem vstoupila dovniř Colin ležel na posteli přikrytý dekou a tišše oddechoval. Zdřejmě už spal.
Přibouchla jsem a potom jsem se posadila naproti jeho posteli a sledovala ho. Byl celkem pohledný. Nezpouštěla jsem z něho oči, a přemýšlela, jaký vlastně je, že si zaslouží moji zkoušku před tím, než ho zabiji. Přemýšlela jsem, jestli jenom není tak jako já vyvrhelem, který se pokouší zapadnout. Jenže on má rodinu, má domov, má kamarády... já neměla ani jedno z toho.
Potom se mi vnukla do hlavy jistá myšlenka, přikterý jsem se ušklíbla. Jaký to bude, až na to příjde, a já mu budu muset dát polibek? Ale jak bych nad tím mohla uvažovat, přece stejně nic nepociťuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 22. června 2014 v 13:02 | Reagovat

Ooo, takže že by byl vážně Colin+Azra? :DDD A nebo ne? :D Teď vážně nevím, jak se to vyvrbí :D
Každopádně, dobrá kapitolka :D Těším se na další.... :)

2 Eleanor Eleanor | E-mail | 22. června 2014 v 14:42 | Reagovat

[1]: :DDD No, já právě ještě nevím :D ona ho má zabít :D ...no ale asi se do něj zamiluje :D musí to být drastický :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama