NM - 4. kapitola (new)

12. června 2014 v 17:34 | Eleanor |  Unpredictable Molly
Nová povídka, jo, dá se říct skoro nová. Jakto? Omylem se mi tahle kapitola smazala a já ji musela přepsat. :D Takže, snad se to dá přečíst....

Když jsem se ráno probudila, byla jsem podrážděná pořád ještě z toho včerejška. Jak mi to jen Klaudie mohla udělat? Zrádkyně jedna. Moje nálada se ještě zhoršila, když jsem si uvědomila, že dnes má máma narozeniny. To bude opět den blbec. Potom jsem se ale zamyslela, a uvědomila si, že to vlastně nebude tak zlé. Vždyť přece dneska budu i s Erikem!
S tím pomyšlením jsem rychle vyskočila z postele a začala přehrabávat celou skříň. Hledala jsem něco slušného na sebe, abych nevypadala zas tuctově, až tu bude Erik. Hledání bylo ale marné, nemohla jsem nic najít.
"Mami, já nemám nic na sebe.... přece nemůžu jít s džínách!" křikla jsem dolů, kde jsem doufala, že bude máma. Nikdo se neozíval, tak jsem rychle seběhla dolů...
"Mami,"
"Ty nemůžeš být schovívavá ani dneska, že ne?" začala máma, která stála v kuchyni oblečená v elegantním kostýmku.
"Promiň, všechno nejlepší, sluší ti to," zrychle jsem odpověděla a podívala se na stůl. Byla tam moje oblíbená snídaně - lívance s polevou. Zakousla jsem se do jednoho z nich, a potom uslyšela zaklepání. Máma šla otevřít.
"Všechno nejlepší," slyšela jsem Erikův hlas. Právě podával mámě kytici růží a políbil jí. Chtěla jsem se rychle odplížit, aby mě neviděl. Už jsem byla skoro nahoře.
"Ahoj, Molly," hlesl ke mě Erikův hlas, a já se beze slov pomalu otočila. Cítila jsem se trapně, a cítila jsem jak rudnu. Stála jsem tam v krátké noční košili s rozcuchanými vlasy.
"Eriku, co kdybychom teď ještě šli zařídit nějaké přípravy, a potom se pro Molly stavit?" zachránila mě právě máma.
"Jo, to zní skvěle," odpověděl Erik, potom kývl směrem ke mě, a ztratil se ze dvěří s mámou.
Jakmile jsem si uvědomila, co se stalo, plácla jsem se do čela. Musela jsem se ztrapnit, to bylo jasný. Sakra!
Už už jsem se chtěla jít nahoru rychle převléct, když v tom jsem si uvědomila, že stejně nemám co na sebe.
Zahlédla jsem na poličce nějaké peníze. Chystala jsem se je sebrat, ale zaváhala jsem. Tohle mámě neudělám, aspoň ne dnes. Proto jsem si vzala svoje peníze a zamířila do místního obchoďáku.
Jak jen nesnáším čekání mumlala jsem si pro sebe, když jsem stála ve frontě s bílými šaty pod kolena, které jsem si rychle vybrala.
Po půl hodině zdržení jsem dorazila domů, a tam na mě už čekali. Nasedla jsem a jeli jsme. Vše se najednou zdálo být v pohodě. Párkrát jsem se podívala na Erika. Uvědomila jsem si taky, že mě párkrát sleduje v zrdcátku, pousmála jsem se.
Dorazili jsme do velké haly, kde už všichni netrpělivě vyčkávaly, až se zvedne opona. Usadili jsme se, a v tom se zanedlouho opona zvedla. Halou se rozhostil hlasitý potlesk, tak jsem začala tleskat taky, i když jsem popravdě nevěděla, za co vlastně.
Představení bylo nudné, dlouhé a o ničem. Co se jim na tom proboha líbí? Pomyslela si, když jsem se podívala na šťastné výrazy mámy a Erika, které mi kupodivu dělaly dobře. Ještě nikdy jsem ji tak šťastnou neviděla.
Bylo to neuvěřitelně nudné, ale s Erikem to hned bylo o něco snesitělnější.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama