NM - 5. kapitola

25. června 2014 v 14:35 | Eleanor |  Unpredictable Molly
Je tu středa a to znamená další díl Unpredictable Molly. Jak už jsem jednou říkala - omylem jsem vymazala celou kapitolu a teď ji musim napsat znovu, takže nebudu úplně stejná, ale zas nebude ani úplně odlišná. Už brzo budou nové kapitoly.


Představení mě po chvilce začalo nudit ještě víc, když jsem zahlédla jak si máma s Erikem spletly ruce v jeden. Zvedla jsem se a odešla ven. Něco takového jsem vidět nemusela.
Nechápala jsem jak, nebo proč, ale byla tam Larissa s Klaudií. To byl už druhý pohled, ze kterého se mi dělalo zle za posledních 10 minut.
Rychle jsem zamířila zpět, aby mě neviděly.
Když už jsem byla skoro v hale, zaslechla jsem známý hlas:
"Molly je strašně zahořklá a těžko zvladatelná, občas si s ní nevím rady. Říkám si, že by někdy bylo lepší, kdyby byla u svýho otce -"
Tak jak rychle jsem se chtěla vrátit, tak i tak rychle jsem opět zmizela.
Jak jsem si mohla myslet, že se můj vztah s mámou dává dokupy? Nikdy se to nezmění, já se nezměním.
Klopýtala jsem noční ulicí a neohlížela se za sebe, ale přesto jsem nemohla přestat vnímat.
"Molly, Molly, moc ti to sluší," křičela za mnou Kladie, která mě pronásledovala.
"Nech mě na pokoji, nemám na tebe náladu," odpálkovala jsem ji a nezastavovala. Klaudie už pomoc nic nanamítala a já si uvědomila, že se opět sekne a přemýšlela nad tím, co řekla špatně. Jak typické.
"A co na mě?" ptal se nesnesytelný hlas. To už jsem se otočila. Ptala se Larissa, která byla oblíklá jako punková barbie. Normálně bych se tomu pochechtla, nyní však na to nemám náladu.
"To je tvoje auto?" ignorovala jsem její otázku a zeptala jsem se ji, když jsem zahlédla nějaké auto poblíž, kde stály.
"Pěkný, co?" odsekla po chvilce a nasadila falešný úsměv. Po vteřince vytáhla z kapsy nějaké klíčky a mávala jimi. "Jestli chceš, projeď se,"
"Ah, ty vlastně nemáš řidičák!" dodala a nasadila další falešný úsměv. Ten jsem ji po chvilce též oplatila a koukla se na Klaudii, která ještě pořád nic nenamítala. Najednou mi do hlavy vnukla jistá myšlenka.
"Víš co? Docela ráda bych se projela!" křikla jsem a sebrala ji klíčky z jejích rukou. Pomalu jsem vykročila k autu, odemkla dvířka, nastarovala a potom jsem už seděla za volantem a nechala se vést vlastníma rukama.
Když si Larissa všimla, že neblafuju, její falešný úšklebek se změnil v kamenný výraz.
Dál už jsem ani její zdrcenou siuletu(která mi dělala dobře) neviděla.
Nechala jsem se unést adrenalinem, který mnou pulzoval a nabýrala na plynu.
Celou moji zlost jsem teď vypustila ven díky rychlosti, kterou jsem jela a na ničem teď nezáleželo.... dokud jsem v zrcádku nezahlédla policejní auto jak se za mnou řítí.
"Do háje!" křikla jsem a přidala na plynu. Teď jsem jela ještě rychleji a ke všemu se honila s policejním autem. Najednou se přede mnou objevilo další policejní auto a další a další.... Obklíčili mě a mě nic jinýho nezbývalo, než vylést.
Nejenže mě mohli odvést kvůli rychlé jízde, ale taky zjistili, že nemám řidičák a ke všemu si mysleli, že jsem to auto ukradla. Odvedli mě tedy na policejní stanici, kde zavolali mí matce, která tam přišla i s Erikem po 10-ti minutách...
"Proboha Molly, co tě to napadlo?! Co jsi si sakra myslela? Čí je to auto a proč jsi to udělala? Mohlo se ti cokoliv stát a teď jsi tady jak nějaký zločinec. Měla jsem o tebe starost!"
"Tu už jsi dělat nemusíš a nemusíš to ani předstírat. Když mě tolik nezvládáš a nechceš mě, možná bych měla jít k tátovi, nebo ještě líp, abys o mě nemusela slyšet, rovnou do děcáku. Když ty to nemůžeš už vydržet... taky ti něco povim, já to taky nezvládám! Nesnáším tě." Všechnu moji doteď utlačovanou zlost jsem si vylila na člověku, který mi ji způsobil...
Ničeho jsem nelitovala. Možná jen toho, že kvůli mé matce mi ještě ke všemu tečou slzy. Co jsem to dořekla jsem přes Erika utekla kamsi dozadu, abych už nemusela nikdy vylést.. aspoň tedy pro teď. Cítila jsem se provinile, rozzuřeně a naopak.
Ponořila jsem hlavu do dlaní, když v tom jsem slyšela tiché kroky. Byl to Erik, který si vedle mě sedl do tmy. Sundala jsem svou hlavu z dlaní a mírně popotáhla, aby to pokud možno, nešlo slyšet.
"Nemusíš se stydět za svůj hněv a slzy, Molly," zpustil Erik.
"...a taky by ses neměla tolik zlobit na mámu, ona to tak nemyslela. Sice nevim, co přesně jsi slyšela, ale opravdu tě má ráda a udělala by pro tebe cokoliv. Zkus se vžít do její pozici..."
"Eriku... prosím," přerušila jsem ho a koukla se mu zpříma do jeho modrých očí "ona mě nesnáší, myslí si, že jsem jen břemeno, kterého se musí zbavit."
"To není pravda... přece, je to tvoje máma. A já ti slibuju, že už o tom nebudeš pochybovat.."
"Jak? Vždyť ji neznáš, ani mě.."
"Vím toho dost," řekl a postavil se. "Cara to tady s nima vyřídí, zdřejmě to je jen za pokutu, protože jseš nezletilá,"
"Za tu krátkou dobu co tě znám, můžu klidně říct, že jsi lepší než moje máma.. než kdokoliv koho znám," řekla jsem a taky se postavila...
"Ale pořádně tě neznám, což doufám, že se změní.." dodala jsem a přistoupila k němu blíž.
Mírně se ke mě pousmál a potom řekl - "Už bychom měli jít, Cara to už skoro dořešila.."
Najednou každá buňka mého těla mi radila ať ho políbím a na nic nemyslím a já tak učinila. Mé rty se dotkli těch jeho. Mohla bych přísahat, že mi právě polibek oplatil a dotkl se mých boků.. ale potom se rychle odtáhl a nervozně se koukl za sebe na mámu, která tam ještě něco řešila. Potom se koukl na mě a rty se mu slabě třásli. Kousla jsem se do rtu a nevěděla co říct.
"To není správný Molly, to není správný!" křikl a já se na něj jen podívala.
"Tohle se nebude opakovat, a nesmíš to říct mámě, zničilo by jí to.." pokračoval
"A co když ona zničila mě?" zeptala jsem se ho. Jen se na mě nevrle zadíval a potřásl hlavou.
"Už bysme měli jít," řekl a s pokynem ať ho následuju, odešel. Šla jsem hned za ním a teprve až teď si uvědomila, co se odehrálo. Usmála jsem se koutkem rtů a moje nezkrotitelná zlost se změnila v něco nepopsatelně příjemného a spokojeného..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 26. června 2014 v 8:52 | Reagovat

Hezký blog :)
Příběh bych si přečetla, ale musela bych od začátku .. kouknu na to když tak až budu doma :)

2 Eleanor Eleanor | E-mail | 26. června 2014 v 9:38 | Reagovat

[1]: Děkuju :)
Dobře, není kam spěchat, teď když jsou prázky, hned je člověkovi líp... :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama