Za branou

21. června 2014 v 13:55 | Eleanor |  Jednorázové
Do nové rubriky s Jednorázovkami umisťuji jednu povídku.. :D Něco jakoby báchorka, nebo tak něco.. pověst, z mé vlastní hlavy, k místu, které jsem si vymyslela. Upozorňuji, že to není nic extra, prostě taková rychlovka, když se člověk nudí.



Na pokraji menšího, zvláštního městečka Milles, pobývala mohutná zrezevělá brána. Lidé kolem ní vždy procházeli, avšak nikdy se neodvážili za ní vkročit před, byť jen o krok dál.
Za branou bylo pusto a temno. Kolem ní obklopující mlha se výřila ve dne, v noci. Nikdy za branou nešel slyšet sebemenší hlásek, náznak, že by za ní byl nějaký život.
Lidé si mezi sebou šuškali, jak šel čas, než se začali šířit obavy a strašidelné povídky.
Roku 1965, kdy nový starosta městečka Milles nastoupil, jeho prvním pokynem byl onu bránu odstranit a předem zjistit o co kráčí.
Městská policie, lidé z městečka, všichni co se našli, se pokoušeli bránu odstranit, ale marně.
Zcela prahobyčejná brána se držela jako magnet a ne a ne jej odstranit, a co bylo ještě zajímavější - ani nějak znehybnět, ohnout.
Starosta byl neodbytný muž, jež víckrát mu lid říkal, že to je nemožné, tím víc prahnul po zjištění.
Jednou vyslal řemeslníky prozkoumal co je pod zemí, zda není brána ukovaná tam.
Ale jakmile začli kopat, jejich krumpáče nabyly nečekaný zvrat a vymrskly se jim z rukou jako rachejtle.
Vykopaná díra se začala svíjet a pomocí silného větru, který se objevil z čista jasna, se zem změnila opět v původní stav.
Řemeslníci, jež byli úkolem pověřeni, měli zakázano o tom mluvit v městečku. Věděl to jen on a dva starší řemeslníci.
To co se dělo za branou, ač nevěděli co, je nehorázně děsilo.
Druhý den ráno se řemeslíci rohlodli z městečka odejít a už se nikdy nevrátit.
Mezi lidmi to vyvolalo rozruch. Starosta se tedy rozhodl učinit další krok - prozkoumat co za branou panuje.
"Paní Legotová, prosím, přimluvte se u manžela, ať to prozkoumá. Ke všem čertům, vždyť je to pilicista," přimlouval se pan starosta druhý den venke před branou, se starší paní, která byla venku zjevně se svými vnoučaty, kteří si házeli s míčem.
"Bývalí, pane starosto. Můj malžel je moc obtížný, však víte, jak to s ním teď je..." řekla ledovým hlasem.
"Poslyšte.."
Plesk!
Červený míček, jež létal z jedné ruky do druhé vnoučatům paní Legotové, se vymrskl z jejich náručí přímo s vyfouknutím za bránu.
Zmizel tak rychle, jako bránu přeletěl. Byl fuč. Žádný odraz a vyzdalování. Nic. Mlha ho pohltila.
Tohle bylo už přes čáru. Lidé se bouřili, a byli si jisti, že za branou je zlo.
Něčemu takovému starosta odmítal uvěřit.
Když občané ustupovali od uposlechnutí příkazu, nezbývalo mu nic jiného, než to prozkoumat sám.
Celou noc ani oči nezamhouřil, vstal a vydal se ven. A potom... potom už byl metr od brány...půl metru...čtvrt metru..už jen centimetr. Vstoupil, byl za ní.
Nohy se mu podlamovaly a vůbec je necítil. Poté ho obklopil pocit chladu a pak... nic. Byl fuč. Stejně jako ten míč.
Uplynuly týdny, měsíce, roky..ale po starostovi ani stopa.
Místní lidé se odstěhovávali, jiní zůstali. Časem se přistěhovali další a další.
Roky plynuly a lidé se měnili. Už nikdo z nich se o onu bránu nestaral. A i kdyby ano, skončil by jako míč a starosta.
***
Co to za branou panuje? Zkáza, nebo v tom je něco mysticky nevysvětlitelného? To se nikdy nedozvíme. Jediné, co víme určitě - na něčem se ty místní povídačky zakládat musely.
Stačí jen věřit, mít otevřenou mysl a představit si to...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 Ginny123 | 21. června 2014 v 15:31 | Reagovat

Zajímavá jednorázová povídka :)

2 Eleanor Eleanor | E-mail | 21. června 2014 v 18:37 | Reagovat

Děkuju:)

3 Ginny123 Ginny123 | 23. června 2014 v 13:45 | Reagovat

Nz :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama