8. kapitola (1/2)

18. července 2014 v 13:42 | Eleanor |  Anděl smrti
Takže, přináším novou kapitolu. Rozhodla jsem pro takový menší zvrat v ději... :D Přeji příjemné počtení.;))


"Řekla bys mi už konečně, kde Colin je? Už tady chodíme půl hodiny," naříkala jsem a pozorovala jsem tu malou blondýnu, která měla pohled ve tváři, jako by šlo podle plánu.
"To je překvapení," odsekla, neobvyklým hlasem, který jsem u ní slyšela poprvé. Už to nebyl ten pisklavý hlásek, který připomínal kočičí naříkání. Byl to lstiví rozhodný hlas.
"Nemám ráda překvapení," odpověděla jsem a zbystřela jsem. Něco mi tu nehraje.
"Nebuď takový mrzout," hlesla a přidala na chůzi. Musela jsem popoběhnout abych ji stihla, přitom jsem byla o hlavu větší než ona. Vše bylo najednou divný.
Zastavila jsem se.
"Kam to vlastně jdeme?" zarazila jsem se, když jsem si všimla, že se pořád ocitáme na tom samém místě. Byla tma, nebe bylo ocelově modro-černé, stromy rytmicky šuměly a nikde ani vidu a sluchu po lidské tváři. Ona taky není člověk. Jakto, že jsem si toho nevšimla hned? Nepáchla jako lidé, smrděla jako smrt.
"Co jsi zač?!" vyjela jsem po ni, když neodpovídala. Cítila jsem, jak se mi svíjí hrdlo zlostí.
"Bravo, trvalo ti to celkem dlouho, ale aspoň ses nenechala chytit do pasti.. úplně," Zašklebila se.
"Co jsi zač?! A Co tím chceš říct?!" opět jsem na ni vyjela a snažila jsem se udržet klid, i když jsem duševně klidná rozhodně nebyla.
"Copak to nechápeš? Jsem to, co ty. Teda... jsem víc než jsi ty... Nenechám tě, abys to udělala za mě. On je moje poslání. Upřímně nechápu, proč tě vyslali, když ho mám na starost já," pokračovala.
"Možná, že by mi nedůvěřovali?" špitla si pro sebe. Zdřejmě si myslela, že to neuslyším.
"Jak to myslíš?" pokračovala jsem v otázkách. Byla jsem v šoku.
"Já byla vyslaná, abych se zbavila Colina, je to už doba... vím, že nechtěj, abych to takhle oddalovala, ale já v tom mám pořádek. Ty to děláš úplně blbě. Nemáš dobré krytí, a necháš se mezi ně vtlačit tak, abys k nim měla vztah. Něco ti povím... tohle tě akorát připraví o rozum,"
Zůstala jsem zaraženě stát.
"Nicméně, nenechám tě udělat další chybu..." odsekla s vážným pohledem. Najednou jsem spatřila její pravou tvář. Byla temná, a v tu ránu byla pryč.
Rozhlédla jsem se, ale nikde jsem ji nemohla najít. Zůstala jsem tady sama.
Najednou mi to tu připadalo menší a menší... Jako by mi samo nebe padalo na hlavu. Snažila jsem se osvobodit pomocí letu, ale mé schopnosti tu byly utlumené. Nevěděla jsem co mám dělat.
ale aspoň ses nenechala chytit do pasti.. úplně... přemýtala jsem si v hlavě vše, co ta bestie Katie řekla. Jestli to měla být past, a nedokončila jí, potom to bude něco, z čeho se dokážu ještě osvobodit, aniž bych si to myslela. Musí to být iluze.
Soustředila jsem se jen na to, abych opět nepropadla v beznaděj. Nesmím selhat.
Kdoví co má v plánu...
Soustřeď se! Přikázala jsem si.
Myslela jsem jen na to, kde teď Colin může být, zamyslela jsem nad tím, co možná dělá... A najednou.. jsem ho uviděla. Ve vidině.
Potom jsem otevřela oči, a ocitla se na místě , kde jsem byla přibližně před hodinou.. v tělocvičně na Jarním plese. Oddechla jsem si.. Já to dokázala.
V té vidině byl Colin a Joe na nějakém místě s auty.. možná vrakovišti, nebo autobazaru?
Nemám moc času, musím se k němu dostat dřív, než Katie.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 Ginny123 | 18. července 2014 v 21:03 | Reagovat

Opět úžasná kapitola, teším se na druhou část.

2 Eleanor Eleanor | E-mail | 19. července 2014 v 11:56 | Reagovat

[1]: Díky Ginn.

3 Ginny123 Ginny123 | 19. července 2014 v 11:57 | Reagovat

Nemáš zač :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama