8. kapitola (2/2)

28. července 2014 v 22:40 | Eleanor |  Anděl smrti
Takže po dlouhý době opět nová kapitola Angel of Death. Myslím, že povídka bude ukončena na konci prázdnin, takže žádný čas.;) Nevím, jakou kapitolou to ještě ukončím. Ale zdřejmě to vypadá na tu 14.


Minulá část kapitoly- - - - - - - - -

Ještě chvíly jsem jen zmateně přemýšlela o tom, co jsem v té vidině vlastně viděla. Soustředila jsem se, abych ji viděla ještě jednou, jelikož se nedalo rozeznat, co to bylo za místo. Vevniř byl hluk, hudba hrála hlasitě. Nedokázala jsem nic jiného vnímat.
Cítila jsem, jak můj vztek nabýrá na síle.
A potom... jsem měla před očima tu vidinu. Díky mé zuřivosti, na kterou jsou soustředila veškerou mou pozornost, jsem dokázala opět vidět onu vidinu.
Colin s Joem stojí u nějakého auta, které se snaží Colin otevřít. Poznávala jsem to tam. Je to místní maloobchod s auty. Pár blogů od školy jsem to před pár dny obcházela, abych znala všechny místa, kde se ti dva potulují. A potom jsem ještě zahlédla Katie, jak se k nim pomalu blíží... musím ji zastavit.
Jakmile se mi před očima opět utvořil obraz nynější situace na Jarním plese, rychle jsem se odebrala ven.
Tam jsem konečně po nějaký době mohla 'vytasit' svoje křídla a s nimi i letět. Během vteřiny jsem byla v oblacích a rychle, jako temný příznak, jsem se řítila k maloobchodu s auty.
Když jsem je měla na obzoru, zahlédla jsem také v pozadí toho obchodu lidi. Byla jsem skoro na zemi, pár metrů. Musela jsem křídla zas schovat.
Kvůli tomu jsem dopadla na tvrdo, do křoví. Trochu jsem zasténala.
Vykoukla jsem a všimla jsem si jen, jak se lidé mírně pootočili a potom zas pokračovali v chůzi.
Vylezla jsem a rychle proběhla silnicí na druhou stranu. Zahla jsem za roh a pokračovala přímou cestou, až jsem za necelou minutu dorazila k cíli.
Mířila jsem přímo ke vstupu, kudy se dostali i oni, ale v tu chvíly mě něco odstrčilo a já se tam vysmikla do vzduchu a opět přistála na tvrdo, tentokrát drsněji.
Zasténala jsem a rychle jsem se rozhlížela. Tohle měla na svědomí Katie, která se ke mě zákeřným pohledem blížila.
"Musím přiznat, že jsem tě podcenila. Ale zas sis nemyslela, že jsem tak hloupá, abych ti nechala volnou cestu," pronesla.
"Právě, že jsem věděla, že něco takového příjde!" vykřikla jsem a očima jsem ji propalovala hrdlo. Mé oči měly schopnost propálit cokoliv. Sice takový jako je ona, to nezabije, ale rozhodně je to spomalý, než se zpustí hojící proces.
Katie se složila na zem, neschopna mluvit.
Začala jsem běžet, až jsem doběhla dovnitř.... Ale tam už nebyli. Přišla jsem pozdě. Katie mě zdržela.

***

Zuřila jsem. Poprvý za celý mé dění na Zemi jsem se ještě takhle necítila rozrušená. Začala jsem zběsile běhat... Nerozhlížela jsem se, cítila jsem, jak se mi sami křídla objevují...
BUM!
Ležela jsem jak dlouhá, tak široká na zemi, od krve. Sotva jsem viděla, co se stalo, když v tom ke mě přiběhl Colin, celý vyplašený.
"Ne, ne, ne... co jsem to udělal, co jsem to udělal!" začal naříkat. Všimla jsem si, jak se mu do očí vyřitily slzy.
Konečně jsem se probrala... Colin to auto ukradnul, a společně s Joem v něm jeli. Srazili mě.. A co je ještě děsivější, nejsem jediná, která přišla k úhoně. Joe v tom autě krvácí z hlavy.
"Coline?" vyjekla jsem zděšeně a otírala jsem si z tváře krev.
"Oh díky bohu, že ti nic není," hlesl, když v tom se mu hlas zlomil>.
"Co jsi to provedl?" zeptala jsem se, ač jsem odpověď znala. Ten mi neodpovídal a jen dál mě zničenýma pohledama sledoval.
Potom mi došlo, že se každou chvílý začnu hojit.. a moje odřená ruka, moje nalomená noha a to všechno najednou zmizí.
Pomalu jsem začala vstávat.
"Co, co to děláš?" zeptala se rychle.
"Musím jít," odpověděla jsem mu a všude kolem jsem se rozhlížela. Nevěděla jsem co mám dělat. Vím, že za tohle musí zaplatit, ale tohle všechno je moje vina.
To já jsem mu tam vběhla.. jenže on ukradnul to auto. Kdyby to neudělal, nic by se nestalo. A co je teď s Joem?
"V takovým stavu nemůžeš jít nikam, odvezu tě," namítal dál.
"Budu v pořádku, slibuju," snažila jsem se ho přesvědčit.
"To teda ne, půjdeš teď semnou," řekl a chytil mě za ruku.
Co teď?
"Ale ale... Copak to tu vidím, to je tak dojemné," zazněl pisklavý hlas Katie.
"Katie?" vyjel zmateně Colin.
Mnou projel zuřivý pocit.
"Podívej na sebe, jaký chaos si způsobila," začala se mi vysmívat.
"Já jsem ti říkala, že to máš nechat na mě," pokračovala.
"Co nechat na tobě? Co se to tu děje?" ptal se zmatený Colin.
"Vypadni odsuď," řekla jsem vztekla. To se na mě otočil.
"Psst.. odejdu, ale jedině s ním," hlesla provokativně a ukázala na Colina vedle mě, kterej pořád držel mojí ruku.
"Jen přes mojí mrtvolu," postavila jsem se před něj, když jsem se od něj odtrhla.
"Fajn, to nebude problém, když ty vlastně ani živá nejseš," odpálkovala mě a potom mě složila na zem.
Když jsem otevřela oči, byla pryč.. i s Colinem.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 nebo Vlčí Lady Ginny123 nebo Vlčí Lady | Web | 29. července 2014 v 10:23 | Reagovat

Wow, to bylo něco, už se těším na další kapitolu.

2 Eleanor Eleanor | E-mail | 29. července 2014 v 12:30 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se líbí.:)

3 Ginny123 Ginny123 | 29. července 2014 v 14:38 | Reagovat

Nemáš zač :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama