1. kapitola - Začátek

29. srpna 2014 v 13:29 | Eleanor |  Na Pokraji Mezi Realitou a Totálním Šílenstvím
Nuže, přináším první kapitolku, lidi :D Doufám, že jste to aspoň trochu pochopily:) Vím, že je to celkem dlouhé, ale nedá se nic dělat. Přijemné počtení ;)



Stála jsem tam. S rukama od krve a pistolí pod nohami. Zhluboka jsem dýchala a celé tělo se mi třáslo. Popošla jsem blíž k tělu, kterého jsem zbavila duše. Zabila jsem ho. Spodní čelist se mi klepala, ruce třásly a nohy podlamovaly. Nenáviděla jsem se za to, co se ze mě stalo - vrah. Nájemný vrah. Má duše je navždy uvězněná. Už není cesty zpět.

Ztěžka jsem otevřela oči a vyděšeně dýchala. Byla to jen další noční můra, sen. Nic, co by se zakládalo na skutečnosti... aspoň prozatím.
Porozhlédla jsem se po své lokalitě. Po místě, ve kterém bývám, když zrovna pro mě nic nepřichystají. Taky zde spím. Můj byt vypadá jako klasická garsonka. No fajn, ne tak docela. Nemám klasické zdi, jsou ze železa, ve kterém jsou čipy, jenž slouží Těm vyšším, zda jejich nájemník vykonal službu. Správně, jsem zavázana na druhé lidi, kteří ze mě dělají něco jako Žoldáka. Můžu jen doufat, že se to nezmění v Nájemného vraha. Někoho, koho věčně sžírá jeho duše, až ho to ve finále dožene.
Křup.
Popadla jsem ze svého nočního spolku obušek, kterým jsem se chystala zaútočit. Někdo zatáhl za mou kliku. Nejspíš jsem zapoměla zamknout.
"Klid, Les, to jsem jenom já," hlesla ke mě Anne, která dala ruce nahoru jako symbol vzdávání se. Protočila jsem oči vsloup.
"Vylekala jsi mě, neměla by ses ke mě takhle plížit," prohodila jsem a vstala z postele. Byla jsem jen v kalhotkách a tílku.
"Promiň. Zase si měla ty noční můry?" vyptávala se Anne, která si urovnala svoji hustou ofinu na stranu. Vždycky jsem ji záviděla její kaštanové husté vlasy. To samé jsem věděla o ni, ona zas stála o mojí blonďatou hřívu.
Pokývala jsem hlavou na souhlas a natáhla si na sebe uplé džíny, které jsem sladila s černým rolákem. Vlasy jsem si spletla do elegantního culíku.
"Nemusí to ještě hned něco znamenat. Každý je má," snažila se mě uklidnit.
"No právě a potom se to stane. Zabijí," odpálkovala jsem ji chladně.
"Nemysli na to," odsekla. Já jsem si zatím nasadila svoje černé lodičky.
"Měly by jsme už jít na snídani, než nám dají nový úkol," zarecitovala jsem a vzala si svoji klíčovou kartu.

***

"Nechápu, jak můžeš pít něco takového," vyhrkla Anne, která právě dojedla svoji snídani.
"Já zas nechápu, jak někdo může pít něco jiného, než vodu," odpálkovala jsem ji s úsměvem.
"Vždy ve zdravé linii. Leslie, Anne," zaslechla jsem Philův hlas.
"Ahoj Phile," pozdravila Anne, které se Phil vždycky líbil. Byl to ten typ kluka, který se snaží být dobrý kamarád, ale každý ví, že chce být něco víc.
"Leslie?" opáčil na mě. Já ho ignorovala, a dál usrkávala ze sklenice vody. Pořád jsem mu nechtěla odpustit, co se stalo v minulosti.
"Fajn. Asi byste měli vědět, že Ti vyšší nám daly spiciální úkol," nadhodil a posadil se na židli na proti mě.
"Jak speciální?" vyhrkla jsem a prázdnou sklenici jsem položila na stůl.
"Já věděl, že tě donutím na mě promluvit," odtrl a trochu se zasmál. Sjela jsem pohledem Anne, která tomu jen uštěpačně přihlížela.
"Gratuluju ti. Tak, a teď, o co jde?"
"Proč jsi to nenecháš vysvětlit přímo od něj?" zareagoval, očima upřenýma na mě, prstem ukazujíc na velké plátno přes celou jídelnu. Zrovna se na ní zjevil jeden z Těch vyšších. Kakaový chlápek ve smokingu, který nám hrál na moralistiku. Většinou jsem jeho proslovy moc nevnímala, jen jsem vytěžila z konce, kde nám zadával nový úkoly.
"Mí spolehliví nájemníci, rád bych vám zdělil jistou informaci. Zcela poprvé, jsme s mými kolegy usoudil, že je čas na Q proces, který nám zaručuje 100% jistotu. Budete pracovat ve dvojicích..." hlásal hlas toho chlápka na plátně.
"Cože? Vždy se spoléhám jen sama na sebe," vyhrkla jsem na Anne a trochu zkulila obočí do jistých chmur.
"... je to pro vaší bezpečnost, abychom zůstali v utajení a především, abyste nepřišli k úhoně..."
"Jakobychom se o sebe nedokázali sami postarat," dále jsem otráveně namítala a sledovala, jak Anne a Phil, a ostatní Nájemníci v jídelně, tomu lůzrovi hltají každé slovo.
"... no, nezbývá nic jiného, než vám popřát hodně šťestí, při hledání pravých vrahů, které posléze donesete nám do agentury..."
***

"Ne, ne a ne!"
"Co je na tom k nepochopení, Les? Úkol je jasný, jsme rozdělený do dvojic, abychom tak našli co nejvíce správných vrahů z celých Spojených států a dovezli je sem. Aspoň to není práce na den a máme na to více času," snažila se mi domluvit Anne, která na mě třeštila oči.
"Chápu co to znamená, jen nechápu proč musím být s někým, a ten někdo musí být zrovna Phil!" dále jsem naříkala.
"Nesmíš koukat na to, s kým budeš, ale jaký máš úkol,"
"Jasně. Už mě tohle unavuje... tohle to, nikdy nebudem normální," konečně jsem se posadila a složila tvář do svých dlaní.
"Tohle neříkej, víš, že tohle je to nejlepší, co tě kdy potkalo, Les," odsekla Anne a pohladila mě po vlasech.
"Jo, to nejlepší a jediný,"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 Ginny123 | 29. srpna 2014 v 13:48 | Reagovat

Já nemám slov O_O prostě úžasná první kapitola, budu se moc těšit na dašlí.
PS: Ten Phil je celkem sympaťák :-D  :-D

2 myred myred | Web | 31. srpna 2014 v 7:55 | Reagovat

Ty jo, je to opravdu úžasný! :3

3 Eleanor Eleanor | E-mail | 31. srpna 2014 v 17:56 | Reagovat

Díky, holky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama