10. kapitola /konec 1.série/

10. srpna 2014 v 12:05 | Eleanor |  Anděl smrti
Takže se hlásím s novou kapitolou na tuhle povídku... No, snažila jsem se ji ukončit, ale tak nějak jsem se rozhodla, že tuhle povídku ještě neukončím. Bude pokračovat a dostane 2.sérii, ale nicméně na faktu nemění nic, že tohle je FINÁLNÍ KAPITOLA 1.série.


"Takže co? Vysvětlíš mi to, nebo ze mě dál hodláte dělat šaška?" ozval se po tom všem konečně i Colin, který vstal od mrtvého těla Katie, která ležela nehybně mrtvá, s očima otevřenéma, jako bez duše. Její tělo vypadalo jako rozbité tělo porcelánové panenky.
To je poprvé, co jsem viděla mrtvého anděla. Anděla, zabitého mnou. Nevím, co mě čeká....
"Šašek si byl dávno předtím, Coline," vyhrkla jsem a taky se postavila, a odvrátila od něj a od Katie pohled.
"Já jsem ti věřil, věřil jsem jí," odsekl, slyšela jsem jeho tep jak nepravidelně pulzuje. Zachvěla jsem se.
"Co chceš abych ti řekla?" odsekla jsem nakonec a zůstala jsem k němu stát zády.
"Všechno," odpověděl pohotově.
"To nemůžu," hlesla jsem nepřítomně.
"Proč?" zeptal se naléhavým hlasem. Neodpovídala jsem.
"Proč?" naléhal.
"Protože nevím, co s tebou měla v úmyslu Katie," odpověděla jsem mu zostra a obrátila jsem se k němu. Kdybych byla člověk, tep bych měla tak rychlí, že bych z toho zkolabovala. Cítila jsem jak se mi roztáhli křídla, rychle sem je potom odtáhla.
Colin se na mě zahleděl, výrazem, ze kterého nešlo nic vyčíst. Ale nebál se, to bych pocítila.
"Řekni mi, co máš semnou v úmyslu ty," vyhrkla rozhotným hlasem.
"To ještě nevím, já nevím," odpověděla jsem mu upřímně a zamyslela jsem se nad tím, co jsem právě řekla. Já nevím, co mám s ním dělat.
"Takže si semnou hodláš zahrávat, jako ona?" vyjekl a ukázal na mrtvé tělo.
"Chceš se přetvařovat?"
"Já se nepřetvařuju!"
"Tak mi to vysvětli," namítal dál a očima mě přesvědčoval dál.
Nastala menší odmlka. Colin se mi zpříma díval do očí, aby mě přesvědčil a já jen tázavě váhala a přitom jsem přemýšlela nad tím, jak mu to mám říct a jak to mám udělat. Jak ho mám zabít?
Stačí ho políbit, je to snadné... znělo mi z hlavě. Jenže tentokrát mi to vůbec nepřišlo snadné.
Nakonec jsem mu to všechno odzákladu vysvětlila... nevěděla jsem, jak dlouho jsme u toho strávili času. Colin na to většinou jen pokývl hlavou, normálně by mi nevěřil, ale po tom, co viděl, mu to nepřišlo tak nerealistické.
"A co pak? Pak mě máš zabít?" zeptal se nakonec, když jsme došli k závěru.
"Jo," odpověděla jsem a smutně se pousmála.
"Jak?" otázal se opět.
"Polibkem," odpověděla jsem a čekala, jak bude reagovat.
Chvíly bylo ticho a pousmál se.
"Polibkem? Není to blbost? S Katie jsme chodili a -"
"Vím, kam tím míříš... A já sama to nechápu, ona je starší a silnější, možná že věděla, jak to jednoduše ovládat," řekla jsem a zamyslela jsem se nad tím.
"A ty nevíš jak to ovládat?" zeptal se.
"Nevím. Já toho o tomhle nevím skoro nic, myslím, že Katie věděla, jak tohle všechno funguje,"
Myslíš, že se to někdy dozvíš?"
"Doufám... Za to, že jsem zabila anděla, bude nést následky," odsekla jsem.
"Jak tohle víš?"
"Není to snad jasné?" vyhrkla jsem.
Nastala další odmlka. Tentokrát jsem nad ničem nepřemýšlela.
"Polib mě," vyslovil pomalým dychtivým hlasem.
"Ne," zkustila jsem.
"Jestli mám zaplatit za smrt Katie, tak to risknu a dvojnásobně zaplatím i za to, že jsem tě nezbavila života," vyhrkla jsem a snažila se neztrácet naději.
"Jenže já chci, nechci takhle pořád žít," odsekl.
"Všechno je lepší, než žít způsobem, jakým žiju,"
"Není, chci abys to udělala,"
Zaváhala jsem. Ale pak...
Naklonila jsem se k němu a v tu chvíly mé rty byly na těch jeho. Konečně jsem cítila i něco víc, než jen beznaděj a ten hrozný pocit. Cítila jsem chlad.
Otevřela jsem oči. On byl přede mnou, přesně jako ještě před minutkou.
"Co se to děje?" zeptal se.
"Já nevím," odpověděla jsem a zkoumala, kde se to nacházíme... Všude bylo bílo, všechno vypadalo jako by tu byl prostor pro celý svět a přesto to vypadalo jako nějaké vězení.
"Kde to jsme?" zazněl mi v uších Colinův hlas. Pomalu jsem upadala do mdleb.
"Tak jste tu, já věděl, že to dokážeš. Kde je ta třetí, Katie?" zaslechla jsem zpoza nás něčí hlas. Snažila jsem se otočit, ale upadla jsem a potom.. jsem nic neviděla.

2.sérii bych měla začít přidávat až budu mít zase čas a chuť na tuto povídku. Zatím jsem s 10. kapitolami spokojena. Pokračování můžete čekat ještě tento rok.. nebo, že by až po Vánocích? :D Kdo ví.;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj blog?

Jop.
Nope.
Újde.

Komentáře

1 myred myred | 10. srpna 2014 v 13:15 | Reagovat

Jsem moc ráda, že si se rozhodla pro druhou sérii, protože by byla škoda, kdyby tahle povídka už skončila. :) Hrozně moc se mi líbí! :)

2 Ginny123 Ginny123 | 10. srpna 2014 v 13:23 | Reagovat

Úžasná kapitola :-)  :-)  :-)
Budu se těšit na druhou sérii :-)  :-)  :-)

3 Eleanor Eleanor | E-mail | 10. srpna 2014 v 15:44 | Reagovat

[1]: Tak to jsem nečekala, že se bude takhle líbit... mě příjde trochu nesmyslná, ale moc DĚKUJU ♥ :)

[2]: Díky Ginn :)

4 Nika Nika | 5. června 2015 v 2:14 | Reagovat

Zajímavá a originální povídka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama