2. kapitola - Dohoda s Philem a Let

31. srpna 2014 v 16:03 | Eleanor |  Na Pokraji Mezi Realitou a Totálním Šílenstvím
Zdravím. Přináším vám další kapitolu :D Příjemné počtení ;).


Seděla jsem ve svém pokoji a nezřetelně přemýšlela. Každou chvílý se tu může objevit Phil, který je šťestím bez sebe, že stráví celý týden se mnou. Kéž bych mohla říct totéž. V poslední době ale opravdu nejsem nadšená z ničeho. Mou hlavou pořád bloudí myšlenka, co když jednou dostanu úkol zabít? Od té doby, co jsem se stala dospělou ženou, na to pořád myslím.
"Ťuky, ťuky, ťuk -" vejde dovnitř Phil, oblečený do černého obleku. To je poprvé, co ho takhle vidím, ale sluší mu to.
"Nesnáším lidi, kteří říkají tuhle pitomost," odseknu a vstanu.
"Jo, a obzvlášť mě," reaguje na to pohotově a upravuje si kravatu, kterou má na křivo.
"Zdá se mi to, nebo jsi dnes vyjímečně pozorný?"
"Ha ha. Nemohli bysme s tím pro jednou přestat, prosím? Aspoň na ten týden, co říkáš?" vyhrkne a celou kravatu ještě víc rozhodí. Vadí mi to.
Změřim si ho pohledem, ze kterého nejde nic vyčíst. V tom jsem opravdu dobrá, musím být.
"Klidně. Když se na mě nebudeš takhle dívat, nebudeš na mě mluvit - jenom když to bude opravdu akutný a -" zpustim a u konce se zastavim, abych si rozmyslela co dál řeknu.
"Co?" vyjekne napůl nadšeně a na půl zmateně.
"Tohle. Proboha, to si nezvládneš upravit jednu blbou kravatu?" odpovím po chvilce rozmyšlení, přistoupím k němu na centimetry vzdálení, a sama mu upravím tu kravatu. Při čemž se nedá přihlédnout jak na mě vysí očima. Našťestí na sobě nemám triko s výstřihem, ale společenský černý oblek. Sukni a sáčko, které nosím nejčastěji.
"Dobře. Beru na vědomí, půjdem?" hlesne, poté co jsem mu to dokonale upravila. Mírně jsem přikývla, vzala si svoje doklady a vyrazila hned za ním.
"Jo a -" snaží se mi něco říct, ale já ho spražim pohledem na chodbě, když se snažím zamknout můj byt.
"Jen jsem chtěl poděkovat, za tu kravatu," dodá rychle s rádoby smutným pohledem. Přitom vím, jak moc si to užívá.
Prohodím oči v sloup a potom kývnu na souhlas a společně odcházíme.
***

Seděli jsme s Philem v soukromém letadle, kde jsou všichni Nájemníci. Každá dvojice má své vlastní území, na kterém má najít správného vraha. My s Philem se přesouváme z poklidné Virginie, kde sídlíme, do nejznámějšího města na světa - New Yorku.
Bojím se zamhouřit oči, jelikož pokaždé, co to udělám, mám před očima tu hrůzu.
"Víš něco o tom vrahovi, kterého máme najít?" vyhrkla jsem zničehonic, a ohlédla se, jestli někde nenarazím na Anne, která je ve dvojici s Andreou Piou.
Koukla jsem se po chvilce na Phila, kterej na mě nevěřícně vřeštil své jasně zeleno-modré oči. Spražila jsem ho obličejem, který se telepaticky vyptával Tak co?
"Wow, jen se divím, že na mě mluvíš," odpověděl. "A ne, nevim toho o nic víc, než ty. Jen že to je nějaký maniak, který zavraždil celou svoji rodinu a chtěl aby to vypadalo, že to zavinil někdo jiný."
"Nechápu, proč by někdo zavraždil celou svou rodinu. Někdo by dal cokoli, aby jen věděl, že nějakou má," nadhodila jsem a svěsila hlavu na okno.
"Jo, to mi povídej. Mý rodiče jsou oba mrtvý," podotkne Phil a trochu si zakašle.
Ani já, ani Phil, ani kdokoliv z nás Nájemníků neměl harmonické dětství. Nikdy jsme nepotkali své rodiče. Jsme jen zavázani téhle agentuře, která nás vychovala a časem z nás hodlá udělat zabijáky. Je jen na nás, jak se toho chopíme a co hodláme se svým životem udělat...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 Ginny123 | 31. srpna 2014 v 19:46 | Reagovat

Opět úžasná kapitola :-)  :-D
Ten Phil se mi začíná pořádně zamlouvat :-D  :-D  :-D
Už se těším na další kapitoly :-)  :-)

2 Eleanor Eleanor | E-mail | 31. srpna 2014 v 20:29 | Reagovat

[1]: thanks ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama