3. kapitola - Mayina zášť

3. srpna 2014 v 12:22 | Eleanor |  Magické pouto
Další kapitolka mé nové povídky... Zítra ji ale bohužel ještě nečekejte, jelikož budu muset přidat pokračování na AoD a NM.:) Příjemné počtení.

Obě sestry zůstaly stát nějakou chvilku jako přikované, bez toho, aby prohodily jediné slůvko. Potom si prohodily významný pohled a změřily si očima jistou dívku, která byla o hlavu menší než ona, s výrazem, že by nedokázala napočítat do pěti, která jim tvrdila, že v tom jede taky, jako ony ... nebo spíš naznačovala.
"Cože? O čem to mluvíš?" zeptala se potom Lilith a nasadila zmatený výraz.
"Tys nás špehovala, prcku?" vložila se jí do toho Maya, která nevěřícně tikala očima k jejímu náhrdelníku. Lilith ji jenom šťouchla do žeber, na znamení, ať ji nechá mluvit, poté co si všimla, že dívka začala znervozňovat.
"Já jenom... jsem v prváku a hledám si nové přátele. Slyšela jsem vás si povídat.. nechtěně," začala trochu koktavě.
"No, měla by sis najít kamarády ve stejném věku, my nejsme zrovna přátelský typ," zpražila Maya dívku chladným hlasem a chystala se na odchod.
Lilith jen na dívku pokývala rameny a obrátila se za sestrou.
"Jenže já chci kamarády, který mi porozumí a pomohou mi zjistit pravdu o upálení roku 1998," vykřikla za jejich zády s jistým tvrdým hlasem. Sestry se otočily, a když zbystřely, dívka jim ještě telepaticky, bez řečí, pověděla: "pravdu o našich rodičů, kteří za svou moc byli zabiti," hlasem tak tenkým, který mohl zaslechnout jen nějaký čaroděj.

***
"Můžeš nám říct úplnou pravdu, Maggie?" zazněl Lilithin hlas, který se ptal té malé dívky s vyplašenýma očima, modrémi jako nebe. Seděla na pohovce u sestrer doma, kam se všichni tři odebraly po škole. Maya jen nervozně pochodovala po místnosti a měřila si pohledem sestru a Maggie. Nevěděla co si o tom má myslet, a hlavně nechtěla věřit té holce. Být po jejím, vůbec si neberou její řeči vážně. Ale Lilith trvala na tom, že ji vyslechnou.
"Přece sem vám to už říkala, moje rodiče také upálili, za to, že to byli čarodějové. Přesně tak, jak ty vaše... co víc potřebujete vědět?" ptala se vyplašeným hláskem Maggie, ze kterého se nedalo pořádně co vyčíst.
"Ptáme se tě tady na to -" zpustila Maya, která se po chvilce zarazila.
"Nebudem chodit kolem horké kaše... Praktikovali tvoji rodiče černou magii?" začala potom odznova a upřeně se na Maggie dívala. Lilith se jen na Mayu vyčítavě podívala, ale potom taky čekala, co jim na to dívka odpoví. Ta byla chvíli jako by tranzu a koukala z jedné sestry na druhou.
"To jako jestli si zasloužili být upáleni? Ne, nepraktikovali černou magii, proč by měli?" vyjekle vyděšeně a zmateně.
"To je v pohodě, Maggie, jen jsme se ptaly," zdůraznila Lilith a věnovala jí jeden ustaraný úsměv.
"Jak to můžeš vědět? Když byli upáleni, muselo ti být asi tak... 3 roky?" obula se do ní zas nepříčetným hlasem Maya. Nebyla to zrovna osoba, která by důvěřovala hned tak někomu. Za tu dobu se naučila spoléhat se jen na svou sestru, a každý jiný pro ní byl něco jako nepřítel, před kterým se musí přetvařovat, ale zas si nesmí na nic hrát. To byl její zásadní pokyn, při utajování identity. Lilith taková nebyla.. byla ráda za každou laskavost, jakou ji nějaký obyčejný člověk prokázal, ale není to, že by si ho hned připustila k tělu.
Jenže Maggie není obyčejný člověk, ne? Je stejná jako ony, poprvé po tom upálení potkaly ve městě někoho, kdo je stejný.
Lilith se na Mayu zamračila.
"Co ti mám na to říct? Myslíš, že moji rodiče byli ti, kvůli kterým šli ke dnu všechny čarodějové, o kterých se vědělo? Myslíš, že to byli ti, co to měli na svědomí? Kdyby to byli oni, myslíš, že bych teď po vás potřebovala chabý rady, když bych byla potomkem těch černokněžníků? Uvažuj."
Najednou se všichni zarazily. Maya zůstala němě stát a zírala do těch zmodralých očí, který ji teď upřímně, ač ublíženě zíraly do těch jejích. Lilith se na ně podívala a potom tu chvíly ticha, prolomila odkašláním.
"Dobře, tak jaké chabé rady od nás potřebuješ, prcku?" odsekla Maya a trochu se pousmála, znamením, že jsou si kvit.
"Nevim si rady s lektvary," odpověděla a mírně se zasmála. Teď se opět s Mayou protli očima, když ji Maya zírala do očí s pohledem, který se ptal: "vážně?"


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj blog?

Jop.
Nope.
Újde.

Komentáře

1 Ginny123 Ginny123 | 3. srpna 2014 v 17:51 | Reagovat

Zajímavá kapitola :-)
Už se těším na další.

2 myred myred | Web | 3. srpna 2014 v 20:30 | Reagovat

Píšeš suprově, musim si přečíst ostatní díly. ;)

3 Eleanor Eleanor | E-mail | 4. srpna 2014 v 10:30 | Reagovat

[1]: Dík, Ginn :)

[2]: Děkuju, jsem ráda, že se líbí. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama