7. kapitola - Sophie

14. srpna 2014 v 23:36 | Eleanor |  Sophie
SOPHIE JE ZPĚT! Moje dvě původní kapitolky jsou zatím ukončené a mě zbývá obnovit Sophie. :) O FF k H2O můžu ještě jen diskutovat, protožu tu ještě máme Magické pouto a už dlouho chystám další povídku... Nicméně, Užijte si po víc jak měsíci novou kapču. :)
Yeah, nová úvodka. :D


Druhý den, když jsem vstala s vědomím, že si udělám od všeho oddych, mi táta připoměl, že dnes věčer je ten večírek u Morgana, na který nás pozval. Normálně bych se na něj vykašlala, ale teď mě něco tam táhlo. Navíc, posledně byl milej, a myslím, že mu můžu dát šanci. Ne jen kvůli tomu, že to chce táta, ale především, to chci já.
Po asi hodinové přípravě jsme se s tátou odebrali do auta, táta sice má svůj řidičák, ale mnohem radči je, když řídí jeho šofér.
"Kdy mi o ní hodláš říct," nadhodila jsem zničeho nic když jsem si trochu urovnala vlasy.
"Říct o kom?" zeptal se táta a pohlédl na mě.
"No, o tvý milý," vyhrkla jsem. Prostě jsem nechtěla čekat, až se jednoho dne uráčí mi ji představit.
"O Charlotte?"
"Tak ono to má jméno," řekla jsem sarkasticky.
Otec mě jen spražil nevěřícným pohledem, který mě nutil se smát. I přesto všechno, jak jsem vnitřně zuřila z toho, že mi to tajil, mě dokázal rozesmát, jako nikdo jiný.
"Je to inženýrka, známe se 3 měsíce," dodal potom a opět nasadil svůj vážný pohled.
"To je celkem dost," odsekla jsem.
"Pochop to, chtěl jsem vás představit, až to bude všechno perfektní," namítal.
"Takže ono to není?" vyjekla jsem a koutkami úst jsem se na něj pousmála.
"Ještě ne," zamumlal.
"Můj táta je puntičkář," zarecitovala jsem a u toho jsem se začala smát.
"A má dcera to mne zdědila," na oplátku se zas začal smát táta.
Zastavili jsme. Párty začíná.

***

Byla jsem vevnitř ani ne 10 minut a už jsem se tam ztrácela. Táta byl někde se svými kolegy z práce a já hledala jedinou známou tvář, nebo aspoň nejakého v mým věku.
Byla to jedna z těch nobl večírků, které pořádala Morganova matka každý Silvestr. Zdřejmě pokládala synův návrat za něco extrémního a vyjímečného. Kéž bych to tak brala i já.
"Molly," zaslechla jsem zpoza mých ramen Morganův něžný hlas. Otočila jsem se a spatřila ho, jak popojí šampanské, na sobě měl elegantní černý oblek.
"Moc ti to sluší, jsem rád, že jsi přišla," dodal.
"Děkuju, i ty vypadáš nádherně," odsekla jsem. Na sobě jsem měla ty šaty z Paříže, divné, že až teď jsem si všimla, jak jsou krásné.
Morgan se tomu mírně pousmál. Potom sáhl po táci, který nesl kolemjdoucí číšník, na kterém byly sklenice šampenského. Jednu sebral a potom číšnika poplácal do zádech.
"Díky, Cedricu," hlesl k muži a poslal ho dál.
"Dáš si?" nabídl mi a podával mi pití, které jsem si od něj automaticky vzala a trochu usrkla.
"Koukám, že je to tu samá starší partie," nadhodila jsem a trochu se tomu zasmála.
"Tak to dopadá, když se moje matka angažuje do pořádání akcí..." okamžitě reagoval a potom ke mě přistoupil blíž. "Ta ženská nemá vkus," dodal a pousmál se. To samé jsem udělala i já.
"Nechceš někam vypadnout?" řekl najednou a sebral si od Cedrica, tentokrát celý tác s pitím. Musela jsem se tomu zasmát. Nevím jak to dělá, ale dneska mě tenhle chlápek dokázal opakovaně pobavit a překvapit.
"To zní skvěle," odpověděla jsem a chytla se ho za rámě, které mi nabídl a druhou rukou nesl tác.
Usadili jsme se na jedné ze zahradních laviček na zahradě Morganovi matky. Ten mi podal ještě jednu sklenku, vzal si ještě on a potom jsme se zadívali na jasně modro-černou oblohu. Nevím, jak dlouho jsme takhle sledovali oblohu a přitom popíjeli. Byla to jedna z nejlepších nocí letos. A nejlepší okmažiky s ním.
"Mám být upřímná?" vyhrkla jsem najednou. Zakoukal se mi do očí, poté co se směrem ke mě otočil.
"Chci aby jsi byla vždycky upřímná,"
"Nikdy jsem si nemyslela, že bych chtěla, abys odešel, nebo aby tahle noc skončila, nebo aby -" snažila jsem se něco říct, ale jako by mě něco restlo. Na chvíly jsem se sekla a začala se smát. Přidal se i on.
"To se mi na tobě líbí, mluvíš aniž by ses nad něčím zamyslela, připadá mi, jako bys ke každýmu chtěla být upřímná. Jseš prostě jiná,"
"Ne, já nejsem jiná," namítala jsem a lokla jsem si ze šampanskýho.
"Nehádej se," odsekl a zakmital obočím.
"Já se nehádám, vypadalo by to jinak," hlesla jsem a zahleděla jsem se mu do očí. Ještě nikdy mi s ním nebylo tak dobře.
Potom se ke mě pomalu přibližoval, poprvý v životě jsem se od něj nezvedla a neodešla, naopak jsem chtěla, aby byl u mě blíž a potom, mě políbil.
Nechala jsem se od něj líbat, ale potom jako by naschvál jsem začala myslet na Nikolase s malou Violette, na ten sen a na to, jak jsem jim slíbila že se vrátím.. ale to s tím nemá co společnýho..
Odtáhla jsem se.
"Promiň," vyhrkli jsme oba naráz.
"Ne, ty mě promiň. Neměl jsem na tebe tlačit, vím, že naši rodiče tohle všechno domluvili, neměli bysme takhle pospíchat," začal Morgan.
"Nemusíš se za nic omlouvat, to je dobrý, mě to nevadí, já jen, že -" a zas jsem nevěděla, co říct.
"Já počkám," hlesl a propletl si svoje prsty s mými. Nevěděla jsem, co si teď mám o tom všem myslet. Jsem v pasti, jsem totálně ztracený případ. Už možná nikdy je neuvidim... Nikolase a Violette. Ale proč si připadám tak divně, když jsem teď s nim, netíží mě to tolik, jak by mělo?


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj blog?

Jop.
Nope.
Újde.

Komentáře

1 Ginny123 Ginny123 | 15. srpna 2014 v 12:28 | Reagovat

Opět úžasná kapitola jako vždy :-)  :-)  :-)  :-)
Budu se těšit na další :-)

2 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 12:12 | Reagovat

[1]: děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama