9. kapitola

4. srpna 2014 v 12:08 | Eleanor |  Anděl smrti
Po týdnu opět nějaká ta kapitolka na Anděla smrti. Musím říct, že jak to takhle zpětně čtu, je to katastrofa, vůbec se mi to nelíbí.:D Snad se to dá aspoň číst. Nebudu to protahovat... ;D


Chvíly jsem stála jak přikovaná a pořádně si neuvědomovala, co se to přihodilo. Ještě nikdy jsem to takhle neměla tak složité, prostě jsem dostala signál na nějakého hříšníka, já si zařídila krytí, dostala jsem se k němu ustavičně blízko a potom ho zbavila života.
Většinou to byli zloději, vrazi, a podobná monstra. Pořád mi hlava nebere, proč musím vzít život pubertálnímu klukovi, problématickýmu grázlovi, který se ještě - jak to smrtelníci říkají - nenašel. Být to na mě, potrestala bych ho, ale život bych mu nebrala.
A co bylo ještě nepochopitelnější... Katie ho přec měla na starost, tak proč mě poslali? Asi si fakt mysleli, že to nezvládne. Jak komické.. dvě temný bytosti honící se po problématickým týpkovi, fakt úžasný.
Když jsem se podívala na sebe, celá jsem se zahojila, aniž bych si toho všimla. Koukla jsem se letmo po Joem, který tam ještě pořád ležel v bezvědomí. Měla jsem vyčítky, že jsem se chystala jít hledat tu mrchu, a jeho tady jen tak nechat...
Vyšla jsem k vozu, který ukradli a otevřela dvířka. V jeho kapse jsem našla mobil, ze kterého jsem vytočilo První pomoc a tam zavolala. Teď už jsem v klidu mohla jít.

***
Byla jsem opět v pasti, jelikož jsem nevěděla, kam mám jít. Nezbývalo mi nic jiného, než se opět spolehnout na mou schopnost vidět přítomné vidiny.
Tentokrát jsem opravdu nevěděla, kde je to místo, které vidím ve vidině. Katie táhne Colina někam do ústraní, kde jsou stromy, ale na les to nevypadá. Až tak dobře to město neznám.
Fajn musím se soustředit... jen se soustřeď..
Myslím, že když se dostatečně budu soustřed na to prostředí, dokážu se tam ocitnout, aniž bych vykročila jedinou nohou. Přemístěním.
Poté, co jsem vnímala každý nerv v mým těle, jsem po nějaké odmlce pocítila, jak se bez hejbnutí přemisťuji. Fungovalo to.
"Co to má sakra znamenat, Katie?!" pokřikoval zmatený Colin na dívku, která celou dobu předstírala, že je jeho přítelkyně. Ta ho pouze ale ignorovala a zamyšleně dumala v podvědomí.
"Nikdy jsem tě neměl věřit, já věděl, že nejsi jen ta chudinka sirotek, která přišla na naši školu," dál naříkal Colin, zatímco ona byla k němu otočená zády a nereagovala.
"A teď nejsi schopná, se mi ani nepodívat do očí a vysvětlit mi to!" vykřikl. Blížila jsem se těsně za jeho zády, neviditelnou schopností.
"Buď - zticha!" To už se otočila v úplně jiné podobě. Dobře, tak jo, pořád byla malá, blonďatá, ale její oči už zdaleka neměli tu zmodralou barvu. Byla temně černé, bez zorniček, podlité krví, podobné jaké mám já. Kolem očí měla něco jako kruhy pod očima, vrásčité a žilovaté. A na zádech měla dvě černo-šedé křídla. Vykulila jsem oči.. šedé křídla.
Colin zděšeně odstoupil o krok dozadu. Katie je plížila za nim.
"Měla jsem tě zabít už dávno, než se tu objevila ta amatérka," odsekla a dál se k němu přibližovala, zatímco on odstupoval.
"Co jsi zač?" zeptal se. Ona propukla v zlomyslný smích.
"Tvoje noční můra,"
Sotva co to dořekla, se chystala ho políbit a tak mu vzít život.
Rychle jsem se obrátila zády k ní a složila jí na zem. Upadla na zem, na zády a sotva popadla dech. Znova se začala nesnesitelně řechtat. Colin sebou škubl.
"Hezký, Azro, hezký," odsekla.
"Azra?" zmateně tikal do stran, aby mě našel.
"Víš, že mě nedokážeš zastavit, Azro... na to nejsi dost zkušená," odsekla a hledala mě, přesto zůstala ležet, jako by sledovala z postele televizní pořad.
"Myslím, že to zvládnu," odpověděla jsem ji a konečně jsem vypla svou neviditelnost.
"Jaks to udělala?" vyjekl Colin a šel stranou.
Vrhla jsem se na Katie. Věděla jsem, co musím udělat, abych ji zastavila... Slyšela jsem pověsti, kde se pravý, že anděl může zabít druhýho anděla. Pomocí jeho vlastních per... ale ne kde jaké pírko, musí být stříbřitě šedé, které jsem právě držela ve své dlani.
Katie sebou škubala a snažila se mi pírko vyrvat z ruky..
Svými očimi jsem ji oslepila a potom... jsem ji hrotou toho pírka píchla do žíly, ve které ji stejně žádná krev nepulzuje.
Doufala jsem, že to nebyla jen povídačka. Po chvilce klidu se na mě zákeřně usmála, naposled vydechla a pak.. byla mrtvá. Její kůže zbledla ještě víc, na její pokožce se utvořili praskliny, podobné když je praslá žula.
Oddechla jsem si. Zabila jsem anděla, silnější anděla než jsem já... Vím, že za to budu nést následky.
Obrátila jsem se ke Colinovi a jen jsem mírně vzdychla, ten ode mě odvrátil zrak.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 Ginny123 | 4. srpna 2014 v 15:39 | Reagovat

Opět jako vždy úžasná kapitola :-)  :-)  :-)  :-)
Těším se na další :-)  :-)

2 Eleanor Eleanor | E-mail | 4. srpna 2014 v 16:43 | Reagovat

[1]: Děkuji.:)

3 Ginny123 Ginny123 | 5. srpna 2014 v 12:18 | Reagovat

Nemáš zač :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama