NM - 11. kapitola

13. srpna 2014 v 12:11 | Eleanor |  Unpredictable Molly
Tak jo.. nová kapitolka! Nevím, poslední dobou jsem přemýšlela o novým layoutu, ale nevím, jestli by mi tenhle potom nescházel.. :D Nicméně, to jsme odbočily. Užijte si čtení. :)


"Proč to děláš, Eriku?"
"Dělám co?"
"Tohle. Vyšiluješ z toho, co dělám a potom mě před mámou kryješ. Nějak mi to hlava nebere,"
"Jen se ti snažím pomoct,"

"Molly? Molly, můžeš donést z kabinetu volejbalový míč, aspoň?" ptala se mě pisklavým hlasem tělocvikářka, která na mě třeštila oči. Neuvědomola jsem si, jak jsem se tady ocitla. Byla jsem myšlenkami ještě pořád u včerejší noci s Erikem.
Všechny holky na mě civěly, jakobych spadla z Marsu. Všimla jsem si, že mezi nimi není Larissa. Ať to znamená co znamená, je mi to jedno. Aspoň ji nemusím mít na očích.
"Jo," pomalu jsem zamumlala a vyšla do kabinetu. Když jsem tam dorazila, vzala jsem první volejbalový míč, který mi přišel pod ruku a šla zpět do tělocvičny. Podala jsem ho učitelce do ruky.
"Je ti dobře?" zeptala se mě, jako by věděla, že mi třeští hlava. Jen jsem kývla na souhlas.
"Posaď se, nemusíš hrát,"
Byla jsem ráda, že jsem si mohla na chvíly odpočinout a zamyslet se nad tím, jakto že si nepamatuji na celý den, co jsem dělala.
Měla jsem strašný okno, jako bych byla pořád u včerejška, kdy jsme jeli z clubu domů, a tam mě Erika hájil tím, že zůstal vyset a proto jsme dorazili dýl. Byla jsem z něho přepkvapená a vůbec jsem se v něm nedokázala vyznat. A ještě ke všemu to s Lukasem a Larissou. Připadá mi, jako by se mi pořád svět vysmíval.
Začal zvonit zvonek na znamení konec hodiny a poslední hodiny za tento den. Hlava se mi roztočila ještě víc.

***

Vyšla jsem ven na čerství vzduch, hned se mi udělalo lépe a já jakobych opět nabýrala svou sílu. Potom jsem zdálky viděla povědomé, černé auto. Erikovo auto.
"To mě teď budeš vyzvedávat? Víš, že bydlíme hned za rohem?" vyhrkla jsem, sotva vykročil z auta ven. Jako obvykle byl oblečený ve slušivém obleku, sklopil si z očí sluneční brýle a oteřel dveře spolujezdce. Tyhle gesty mě přiváděly k šílenství.
"Já vím, jsem tu, protože ti chci něco ukázat," hlesl a naznačil, ať si nasednu.
"Mě? Co mi chceš ukázat?" zeptala jsem se a přidržela jsem si tašku na rameni.
"Pojď, uvidíš," odsekl a naposled mi dal pokyn, ať si nastoupím. Chvíly jsem váhala, ale potom jsem opravdu nasedla.
"Je ti dobře?" ptal se ustaraným zvědavým hlasem Erik, který na mě pohlédl, ale spíše se věnoval jízdě. Přikývla jsem a mnula jsem si čelo.
"Jen jsem trochu nevyspalá," odpověděla jsem a zamyslela, zda je to skutečně tak.
"Ten včerejšek, Molly -"
"Nebude ti vadit, když si na chvíly zavřu oči a nebudu vnímat?" skočila jsem mu do řeči. Teď jsem opravdu neměla náladu se s ním opět dohadovat, i když mě to z jedné stránky lichotilo. Chtěla jsem zavřít oči, potřebovala jsem...
"Jistě," zamumlal a po zbytek cestě se věnoval jízdě a já tak mohla zavřít oči a vypnout mozek.
"Jsme tady," odsekl, zastavil auto a oči upřel na mě. Ještě chvíly jsem zůstala sedět a potom jsem si rozepla pás a vyšla ven.
"Kde to jsme?" zeptala jsem a rozhlédla jsem se. Všechno připadalo tak obrovské a neznámé.
"Jen pojď," hlesl a chytil mě za předloktí když jsem mu nevěnovala pozornost. Rychle jsem se odrhla, ač mi to nevadilo. Jen jsem nechtěla, aby si myslel, že dokážu být tak... Opět na mě přicházeli mdloby.
"Promiň," hlesl a odtáhl ruku.
"To nic, půjdem?" zahleděla jsem se mu do jeho modrých očí a uviděla v nich zmatek, přesně jako v těch mých. "Jdeme,"
Šli jsme do nějaké budovy, která byla v gotickém slohu. Vevnitř byl starodávný výtah, přesně takový, jaký jsem viděla v historýckých filmech, na které jsem koukala s tátou.
"To půjdem tímhle?" vyhrkla jsem.
"Chceš jít radči po schodech úplně až nahoru?" zeptal se a usmál se. Úsměv jsem mu vrátila a oba jsme vstoupili do výtahu.
Trvalo to dýl než klasickým výtahem, což mě trochu znepokojovalo, potom ale výtah zastavil, dvířka se rozletěly do stran a přede mnou byl už jen výhled na celé město.
Bylo to nádherné. Cítila jsem se volná, šťastná.. a navíc jsem tady byla s ním.
"Jak si o tomhle věděl?" vyhrkla jsem na něj celá rozzářená a nasávala čerství vzduch.
"Vždycky jsem sem chodíval, když mi bylo nejhůř. Myslel jsem, že by tě to přivodilo na jiné myšlenky," vysvětlil mi a popošel ke mě blíž.
"Děkuju," řekla jsem mu jak neúpříměji jsem mohla.
"Chci, abys věděla, že mi na tobě záleží. Neměla bys čas trávit tím, že si budeš život stěžovat takovými... závislostmi," řekl potom.
To jsem od něj zrak už odtrhla.
"Já vím," uznala jsem nakonec.
"Nemusíš mi to ale připomínat každou chvíly," dodala jsem po okamžiku a zahleděla se na oblohu.
"Je to jen pro tvé dobro," odsekl a díval se semnou.
Ne, teď ne... mdloby na mě šly znova, tentokrát silněji. Hlava mi třeštila, už jsem nemohla tu bolest snést. Nohy jako by mi vypovídaly službu, nedokázala jsem udržet rovnováhu a potom jsem už jen cítila jak padám...
Erik mě chytil. Pousmála jsem se koutkami úst a potom zavřela oči. Nic jsem necítila, nic jsem neviděla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 Ginny123 | 13. srpna 2014 v 13:10 | Reagovat

Opravdu úžasná kapitola :-)
Ta chvíle Molly s Ericem je úžasná :-D  :-D  :-D
Už se těším na další kapitolu :-)

2 myred myred | Web | 13. srpna 2014 v 14:42 | Reagovat

Moc krásnej layout! :)
Jinak kapitola je suprová, těším se na další. :)

3 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 13. srpna 2014 v 18:08 | Reagovat

[1]: díky Ginn, NM se blíží k závěru 1.série :)

[2]: Díky :)) potřebovalo to změnu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama