NM - 12. kapitola (finále 1.série)

14. srpna 2014 v 15:47 | Eleanor |  Unpredictable Molly
Zdravim :) Takže jsem se rozhodla, že NM momentálně skončí 1.sérii u 12. dílu. Příjde mi to jako dostačující, vzhledem k tomu, že kapitoly byly vždy dost dlouhé. :) Finále je celkem klidný, sami uvidíte. :D Yes, nová úvodka. :)


Pomalu jsem se začala probouzet. Když jsem otevřela oči, ležela jsem na posteli v nemocnici. Trochu jsem sebou škubla, poté co jsem zahlédla, že mám na rukou připojeny hadičky.
Vedle mojí postele seděla na židli máma, která vypadala, že spí. Nevěděla jsem co mám dělat, vůbec jsem netušila, jak jsem se tady ocitla.
Snažila jsem se tolik nemyslet na to že jsem tu, ale soustředila jsem se, vzpomenout si, co se stalo. Nemám žádné zranění, takže nejde o nehodu. Co v tom je?
"Co se to tady děje?" mírně jsem vyjekla, začala jsem se vrtět.
"To je v pořádku Molly, musíš odpočívat," promluvila máma, která se právě probudila.
"Co tu dělám, mami? Co se stalo?" vyhrkla jsem na ní a čekala na odpověď jako hladový pes na kost.
"Byla jsi v menším komatu, Molly. Upadala si do mdlob, omdlela jsi a Erik tě sem přivezl. Předevčírem, nevzpomínáš si?"
Mírně jsem pokývala hlavou.
"Co se to semnou děje, mami?" ptala jsem se bezmocně.
"Máš příznak na Synkopu, doktor nám to vysvětloval, nemusíš se bát. Jen si dočasně přišla o ztrátu vědomí, co se ti stalo, po té, co jsi upadla do bezvědomí. Není to vážné, budeš jenom brát léky, protože to je jenom příznak, není to prohloubená nemoc."
Popošla ke mě blíž a chytla mě za ruku, koukla se mi do očí a zjevně čekala, co na to povím. Upřímně jsem si právě teď připadala v šoku... Chvíly jsem nebyla schopna jediného slova.
"Proč se to stalo? Nikdy předtím se mi tenhle příznak neobjevil," odsekla jsem potichu.
"O tom jsem si s tebou chtěla promluvit, ale teď ne... musíš odpočívat," promluvila a zvedla se k odchodu.
"Prosím, mami.. mám právo to vědět," naléhala jsem.
"Doktor říká, že máš v sobě celkem dost návykových látek, Molly, drog," poprvý teď promluvila jistých chladným tonem.
Její oči se propalovaly do mých, pomalu jsem proto oči sklopila a ani jsem nedutala. To jsem si mohla myslet...
"Kde je Erik, mami?" řekla jsem po chvilce, jakoby nic a doufala, že to nebude řešit, tak jak to říkala.
"Je na chodbě, mluví s tvým otcem," odpověděla a ani na mě nepohlédla.
"S tátou?" vyjekla jsem a vytřeštila oči.
"Ano, s tvým otcem. Chceš s ním mluvit?"
Chvíly jsem váhala, ale potom jsem jednoduše přikývla.
Když máma otevřela dveře, rázem se dovnitř přiřítil můj táta. Byl jiný, než jakého si ho pamatuji. Jeho postoj jako by se vytratil, ale jeho chůze byla pořád stejná. Jeho oči, které právě spočinuly na mých, byly ponuré, ač byly stejné jako ty mé.
Trochu jsem se narovnala a čekala, až promluví.
"Ahoj Molly," pozdravil a přisedl si na židli, na které seděla máma.
"Ahoj," pozdrav jsem mu pomalu vrátila.
"Přijel jsem včera večer, potom co mi tvoje máma zavolala. Chci se ti za všechno omluvit, Molly, že jsem tady s tebou nemohl být a ještě ke všemu, když ses teď dozvěděla o své sestře,"
"Není to má sestra," vstoupila jsem mu do řečí.
"Já vím, promiň. Jen jsem ti chtěl říct, že jsem se rozhodl se opět přistěhovat do města. Chci být s oběmi svými dcerami, Molly. Jen mi.. nám, dej šanci,"
Nemohla jsem uvěřit co říká... Já mám dát šanci Larisse? To si ze mě dělá srandu?
"Pokud chceš, můžeme být znova rodina," dodal potom ještě.
"Tati, to už dávno nejsme. Tvoje dcera, nebude nikdy moje sestra. Jseš můj táta, ale už nejsi moje rodina. Promiň,"
Nevím, kde se to ve mě vzalo. Můj táta, kterého jsem milovala ze všeho nejvíc, mě tu žádal o odpuštění s tím, že bude opět se mnou a já ho nemilosrdně odpálkovala. Jenže on mě opustil, a to co jsem prožívala, nebylo nejrůžovější.
"Já to chápu, asi bych měl jít," pomalu se zvedal k odchodu.
"Tati," hlesla jsem, když už byl skoro u dveří. Zastavil se.
"Vždycky tě budu mít ráda," musela jsem mu to říct. Musela.
"Já vím. Já tebe taky,"
Zdálo se, že mě tyhle rozhovory celkem vyčerpaly. Chtěla jsem ještě mluvit s Erikem, ale oči se mi zavíraly....

***
"Eriku," zamumlala jsem, když jsem se pomalu probrala ze spánku.
"Molly," ozval se, zatímco sebou cukl na židli, na které zdřejmě seděl celou dobou.
"Chtěla jsem ti říct, že.. Kdybys tam nebyl, kdybys mě neodnesl -"
"To stačí, Molly," přerušil mě a popošel ke mě. Najednou jsem pocítila jak mnou projel jistý příjemný chlad, když se jeho prsty protletly s těmi mými.
"Neudělal jsem nic hrdinskýho, musel jsem to udělat,"
"Pro mě hrdina jsi, děkuju," řekla jsem mu a zahleděla jsem se mu do očí. Po tom všem zmatku, mi bylo jedno, že se s ním držím za ruku a koukám na něho, jako by byl ten jediný. Bylo mi to jedno.
"Ty to zvládneš, Molly, si silná. Spolu se s tím dokážeme přenést," promluvil a tím se ode mě odpoutal pohledem a tentokrát to byl on, co odvrátil ruku. Nechápala jsem ho, ale tím víc jsem ho obdivovala.
"Je toho víc, mnohem víc než jen -"
"Já vím," přerušil mě.
"Zvládnem to," řekla jsem jako posedlá a opět jsem se nechala unést. Když se koukám na něj, každý problém, nepříjemnost jako by rázem zmizel. On je teď moje rodina. On a máma. Táta se bude muset snažit.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 Ginny123 | 14. srpna 2014 v 16:37 | Reagovat

Woow, opravdu úžasný finále první série.
Chudák Molly :-(  :-(
Už se těším na druhou sérii :-)  :-)  :-)  :-)

2 myred myred | Web | 14. srpna 2014 v 17:39 | Reagovat

Hodně dobrý. :) Už se moc těším na druhou sérii. ;)

3 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 21:58 | Reagovat

Díky, holky ☻

4 prettylittleliarsblog prettylittleliarsblog | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 16:38 | Reagovat

Dneska jsem tady poprvé v životě a jsem moc ráda, že jsem tvůj blog objevila :) Přečetla jsem celou Unpredictable Molly a je to vážně síla :). Škoda, že nejsou kapitoly ještě delší, hezky se to čte. Jednou by to byla skvělá knížka. Těším se na druhou sérii a určitě sem ještě zavítám :-)

5 Lukáš Lukáš | 29. března 2016 v 14:49 | Reagovat

ahoj,na tento blog jsem narazil teprve včera,ale musím říct,že tahle povídka je úžasná.Přečetl jsem ihned všechny kapitoly a je škoda,že tento příběh již nepokračuje a slibovaná 2.série nevznikla... Bylo by to opět skvělé počtení. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama