Uvězněná v minulosti

13. září 2014 v 19:47 | Eleanor |  Jednorázové
Tak po dlouhý době jsem zas vsadila na nějakou jednorázovku. Jedná se celkem o běžný příběh, tragický. Myslela jsem si, že bych to možná rozvedla do kapitolovek, ale potom jsem si řekla Naco.. Škola začala a já sotva doháním ty rozepsané.


Znáte ten pocit, který vám zatemní vaše svědomí a pomalu hryže každičký pocit vašeho šťestí? Pocit, když víte, že za to můžete vy a nedokážete s tím nic udělat a ono vás to vnitřně sžírá? Tomu se říká výčitky svědomí a má je každý z nás. Ovšem... sociopati něco takového nedokáží pocítit. Jsou lidé, kteří, jakoby neměli duši. Nikdy netrpí něčím tak lidským a přesto zdrcujícím, jako výčitky svědomí. Baví se s vámi, aniž by do toho, byť jen jednou zapojili emoce. Kéžbych i já byla sociopatem....

"Clare, co tam pořád děláš?" hulákala se svým hlasem Christina zezdola, zatímco já seděla u okna a vzpomínala. Na mou malou sestřičku, která mi jako miminko ležela v náručí. Kterou jsem popostrkávala na houpačce na naší zahradě. Kterou jsem odváděla do školy. Vzpomínala jsem na sestřičku, kterou jsem zabila.
Setřela jsem si slzy z tváří a zamířila dolů za svou spolubydlící na koleji.
"Co se děje?" zamumlala jsem ospale a mnula si tvář.
"Zase jsi nespala celou noc?" odpověděla mi otázkou a odrhla mi ruce z tváří.
"Jsi bledá jak stěna," pokračovala a chytla mě za ramena, abych se posadila. Cítila jsem se nesvá a strašně unavená.
"Pořád se trápíš kvůli tomu?" opět se zeptala a držela mě za ruku. Přikývla jsem.
"Už jsou to dva roky, Clare. Musíš se přes to přenést, takhle by to malá Emma nechtěla,"
"Já jsem ji zabila, Chris. Zabila jsem svou sestru," zamumlala jsem nepřítomně.
"Nemůžeš házet vinu na sebe. To, že si řídila neznamená, že jsi za to mohla -"
"Ano, já jsem řídila, já havarovala, ona zemřela, já přežila,"
"Nebyla to tvoje vina! Ta motorka ti tam vjela," opět zaprotestovala.
Zavřela jsem oči, pevně je tiskla, abych zastavila to svědění, které se měnilo v slzy.
"Prosím, Chris. Neospravedlňuj mě dál, nezasloužím si to," řekla jsem a zhluboka popotáhla. Ještě pořád jsem neotevřela oči. Pořád jsem doufala, že když zavřu oči, dokážu se tím přenést na jiné místo, jako jsem v to doufala jako malá. Teď, jako nikdy jindy, jsem po tom toužila sebevíc.
Ucítila jsem Christininu ruku na mých vlasů.
"Omluvím tě u profesora, že ti není dobře. Lehni si, každou přestávkou tě příjdu zkontrolovat," prohodila Chris lítostně a následovně odešla. Nesnášela jsem, když mě někdo litoval. Prostě už to chci ukončit.

Otevřela jsem oči a zhluboka dýchala. Nejspíš jsem musela na chvíly usnout. Překvapivě jsem neměla žádnou z těch nočním mur, měla jsem bezesné spaní.
Vstala jsem, nazula si svoje staré tenisky a vešla ven na čerství vzduch, na kterém jsem nebyla, snad roky. Zhluboka jsem se nadechla a zas vydechla, potom jsem vykročila vpřed a zamířila, kam mě nohy nesly.
Najednou jsem si uvědomila, kam bych měla jít.

Stála jsem tam, obklopená studeným vzhduchem. Za poslední 2 roky jsem se ještě nikdy necítila tak volná... Šum moře mi hlasitě zněl v uších, které po okamžiku vystřídal zvonitý smích mé malé sestry... 'Budeme si hrát na schovávanou?' poté, co jsem zavřela oči a ruce roztáhla jako pták, se mi v mysli objevila Emma. Její zvonitý smích, bílé šaty a poměnkové oči plné elánu. "Jen když mi pomůžeš oblíknout ty barbínky'
"Já vím Emmo, že jsem tě zklamala.... sestřičko," vykřikla jsem do vzduchu a pohupovala se na štičkách na útesu.
"Vím, že ti scházím. Že ti schází naše hrátky," promlouvala jsem dál a opět mě začali pálit oči.

"Co říkáš? Chceš abych si šla s tebou hrát?"
Opět mi v uších vystřídal šum moře a studený vítr.
"Už jdu za tebou, sestřičko."
A potom.. jsem se zpustila. Odrazila se nohami a vychutnávala si toho pocitu, jako bych létala. Tak volná... a potom... jsem dopadla. Dál už nebylo nic a já doufala, že každou chvílý se shledám se svou sestrou.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 myred myred | Web | 13. září 2014 v 22:11 | Reagovat

Je to moc krásné, ale zároveň taky hrozně smutné. :/ Ale určitě by bylo fajn, kdyby se tady objevilo víc jednodílovek. :)

2 myred myred | Web | 13. září 2014 v 22:50 | Reagovat

PS: Nominovala jsem tě, tak pro podrobnosti se koukni na můj blog, ale nemusíš to dělat, jestli nechceš. :)

3 Ginny123 Ginny123 | 14. září 2014 v 5:50 | Reagovat

Páni, tak to bylo opravdu smutné :-(  :-(

4 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 14. září 2014 v 9:36 | Reagovat

[1]: děkuji :) určitě teď častěji budu přidávat jednorázovky, jelikož na kapitolovky nemám moc času :/ :)

[2]: jj, ráda se kouknu:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama