Prázdnota

18. října 2014 v 16:21 | Eleanor
Tentokrát trochu jiná jednorázovka. Depresivní? Kdo ví... Možná někdo z vás jednorázovku nepochopí, jak by taky mohl, neobsahuje žádný děj.:D


Ever since I was a child
I've turned it over in my mind
I sang by the piano
Tore my yellow dress and
Cried and cried and cried

And I don't want to see what I've seen
To undo what has been done
Turn off all the lights
Let the morning come, come

Over the Love, Florence & The Machine


Jsem ztracená. Zavřená v místnosti, zavřená ve svém myšlení a podvědomí. Zcela osamocena...
Sama k sobě promlouvám tím nejhlubčím hlasem v těle: "Proč?"
V mysli tomu odpovídám svými vykřičenými hlasivky: "Potřebuješ znát odpověď?"
Tak zmatená jsem... zasedlá na podlaze s hlavou složenou v dlaních a opřená o zeď s koleny skrčenými u sebe.
Vschopím se někdy a naleznu cestu zpět k mému pravému já? Ale jak si můžu být jistá, že tato podoba mi nemá náležit oprávněne? Tato podoba nicoty...
Tak dlouho jsem neviděla sluneční paprsky... dlouho jsem neležela na trávě za dlouhých horkých letním večerů...
Jsem pouze zavřená a uvězněná v myšlenkách. Co dělám špatně? Proč cokoli, o co se pokusím, se nějakým zázračným způsobem zvrtne a já se potom jen neustále uzavírám do sebe? Já vím proč, protože nikdo nechce znát moji pravdu, lidé tě stejně jen na malém základu odsoudí a vy nesete celou tíhu. Jak už bych si nemohla zvyknout? Jenže já nemůžu, ta tíha se na sebe nabaluje a já to přestávám snášet. Vždy jsem byla taková...
Pokaždé si říkám, že tohle jednou skončí, a tak jak ráno výjde slunce i moje pravda vyjde najevo a moje dobrá nálada vyvrcholí. To se ale nestane... tentokrát ne..
A já se modlím, abych tohle všechno ze sebe mohla jednoho dne prostě jen vykřičet, otočit, jít a už se nikdy neohlížet zpět. A naposledy si říct: "nedělej víckrát stejnou chybu."


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kaja kaja | Web | 18. října 2014 v 16:43 | Reagovat

No je to tak trochu depresívne,ale zas prečo by niekto nemohol napísať aj niečo takéto ? Príde mi to ako úvaha,ale poviem ti pravdu zaujalo ma to,chcela by som si prečítať aj nejaké pokračovanie,takže ak niekedy budeš mať náladu tak by si niečo podobné mohla ešte napísať :-)

2 Ginny123 Ginny123 | 18. října 2014 v 17:45 | Reagovat

Wow, to je naprosto úžasné, přesně takhle se někdy cítím já.

3 myred myred | Web | 19. října 2014 v 9:13 | Reagovat

Je to z trochu jiného soudku, než píšeš svoje povídky, ale já ji neodsuzuji. Spíš naopak. ;) Člověk má občas takovou náladu a potřebuje to ze sebe prostě dostat. A někdo zvolí formu povídky, nebo článku. :D já to tak taky dělám. ;)

4 lucy lucy | Web | 19. října 2014 v 9:20 | Reagovat

je to trochu depresivní...občas se tak taky cítím.

5 Anny Anny | Web | 19. října 2014 v 13:24 | Reagovat

Je to takové trochu depresivní,ale taky se občas tak cítím.

6 Tina Tina | Web | 19. října 2014 v 20:43 | Reagovat

Ta povídka působí depresivně, ale mě se líbí prostě ne každé pocity jsou příjemné,a každý má občas tu svojí chvíli, kdy se na něj všechno sype....povedla se ti a doufám, že napíšeš i další ;-)

7 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 26. října 2014 v 13:40 | Reagovat

Krásná pocitová jednorázovka.. člověk to jednou musí pustit ven, a slova jsou snad tím nejlepším prostředkem, který znám. Je to trošku jiné, než normálně píšeš, proto mě to velice příjemně překvapilo - mám tyhle pocitovky ráda. :D Procítěné a velice povedené ;)
Btw - Over the Love je super písnička :D

8 dessieen dessieen | Web | 28. října 2014 v 12:34 | Reagovat

Je to vážně dobré:) Já sama tohle píšu asi nejvíc, protože mě to baví , ale v tvém podaní to je vážně dobré :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama