Zapomenutá ► 2. kapitola

29. října 2014 v 12:58 | Eleanor |  Zapomenutá
Téma: fanfiction / vlastní
Pár: Gabriella + Derek, Amy + ???
Anotace: Víc jak stoletá upírka Gabriella, trpí jistými útržky, o kterých si myslí, že je to něco z její minulosti, kterou ovšem nikdy nezažila... nebo si to aspoň nepamatuje. Jednoho večera se ji naskytne situace, kdy jí její vize prozradí bližší informace a ona se tak vydá na pospas osudu, vyřešit a odhalit tohle zvláštní spojení...
Poznámka: Takže další kapitola... Rozhodl se jí někdo číst? Jen abych věděla, jestli to má cenu. :) Příjemné počtení.


Vykročila jsem rychlím krokem za ní a snažila se jí neztratit z dohledu. To jakobych zakřikla, protože v tu ránu, aniž by se musela ohlédnout, přidala na kroku.
Ještě před chvilkou jsem ji měla před očima, ale potom už jsem nedokázala zachytit lesk jejích jasně hnědých vlasů.
Zastavila jsem se na místě a pokoušela se zachytit něco, čím bych ji znovu zachytila. Ať jsem se ale snažila sebevíc, svedla mě ze stopy. Chvíly jsem nechápavě civěla před sebe a potom jsem před očima měla závan jejích vlasů. Zrovna zahýbala za roh. Proběhla jsem tedy tím směrem a tam ji zatarasila cestu.
"Amy," vyhrkla jsem nejistě.
"Jak znáš mé jméno?" reagovala pohotově, aniž by na ní bylo znát nějaké jiné rozpoložení. Stála tam pevně nohami na zemi a prohlížela si mě. Její pleť byla snědá a její travnatě zelené oči byly ještě výraznější než v té vizi.
"Ty si nevzpomínáš?" vyjekla jsem jakoby to byla samozdřejmost. Byla jsem si tak jistá, tím co jsem vídala, že se to skutečně stalo, že jsem ani nepomyslela na to, co když to není pravda? Co když mám jen nějaké divné bludy v hlavě? Co pak?
"Měla bych?" odpověděla otázkou s výrazem, ze kterého se nedalo absolutně nic vyčíst.
Jenže já vím, že neblázním. Nejsem člověk.
Přistoupila jsem k ní rychlostí upíra, chytila ji za dlaň a soustředila jsem se jen na tom aby viděla, co chci, aby viděla. Fungovalo to. Vzpomínka na vizi, kde jsem byla s ní, teď vířila v její mysli.
"Ne!" vykřikla hned poté, co vize zmizla. Tentokrát už měla na tváři něco mezi strachem a nejistotou.
"To není možný," složila se na zem a mluvila spíš sama k sobě. Klekla jsem si k ní.
"Pověz mi, co o tomhle víš," naléhala jsem.
"Co to má znamenat?" ptala jsem se dál, když mi neodpovídala. Jenže byla jako smyslů zbavená a nechtěla mi nic říct. Tak jsem se rozhodla konat..
Ve chvíly kdy jsem na ní chtěla zaútočit, vzhlédla ke mě a mávnutím ruky mě odhodila 5 metrů dál. Takže to byla čarodějnice... že mě to nenapadlo dřív.
"Tohle se nemělo stát, dělala jsem všechno správně, abych obešla vedlejším účinkům," už zase mluvila sama pro sebe.
"Kdy to začlo?" teď už se ptala mě. Přemýšlela jsem jestli jí na to mám odpovědět. A potom jsem zamručela: "Kdy začlo co?"
"Ty... vize,"
Nevěděla jsem, jestli jí to mám říct. Vůbec nevím co od ní čekat. Ale co se mi stane, když jí to povím?
"Už asi rok," odpověděla jsem a měřila jsem si ji pohledem.
"Hm," prohodila a už potom zas promlouvala k sobě. Co mám sakra teď dělat?
"Povíš mi, co to má znamenat?!" zmohla jsem se na mírný výkřik.
"To se dozvíš později, teďkon ale... semnou pojedeš do Beacon Hills," řekla a podávala mi ruku, náznakem aby mi pomohla stát. Nejistě jsem ji ruku chytla do té své a potom jsem ji jen udiveně sledovala. To přece není možné, nakonec se tam tedy dostanu.

***

Hodiny se pomalu vlekly a my se k Beacon Hills pomalu a nejistě blížily. Seděly jsme vedle sebe v letadle, aniž bychom za poslední půlhodinu něco promluvily.

Pořád jsem nechápala její chování a navíc... nesnáším čarodějky.
Uvědomila jsem si, že se ještě nedostavila vize... kromě ráno té, díky které teď sedím vedle Amy. Uvažovala jsem o Derekovi, tak se přece jmenuje, ne? Derek. Trávila jsem s ním každej den, skoro každou chvilku, za poslední rok, že jsem si ani nedokázala připustit, že bych ho mohla vidět ve skutečnosti. Ale co když vlastně ani není? Co hodlám dělat, až dorazíme? Nad tím jsem nezamyslela... zas to mé impulzivní počínání. To čeho jsem se to zas dostala?
A potom jsem se obrátila na Amy, která si něco předčítala v nějaké knize.
"Nemyslíš, že mi dlužíš vysvětlení?" optala jsem se. Neodpovídala mi. První, co mě napadlo, že mě asi ignoruje, ale potom jsem zahlédla něco v jejim uchu. Bylo to sluchátko, přesněji sluchátka, připojené k mp3. Pohotově jsem jí to vytrhla z uší a nasadila na ní nevěřícný pohled. "Odkdy čarodějky nosí sluchátka?"
"V jakém století žiješ, holčičko?" utrhla se na mě ironickou větou a zašklebila se. To je poprvé, co z ní nečísil strach. Dokonce si troufnu říct, že vypadá vcelku kamarádsky. Ale potom jsem si vzpomenula na tu vizi.
"Nemyslíš, že mi dlužíš vysvětlení?" zopakovala jsem ji a vyčkávala.
Chvíly po vypadalo, že si nasadí sluchátka a bude mě ignorovat, ale potom zaklapla učebnici, obrátila na mě pohled, mírně potáhla, jakoby nasávala vzduch a začala:
"Dříve jsme, ty a já bývaly přítelkyně. Nepocházíme z Beacon Hills, přišly jsme tam jen... Já tam měla jít, ty si šla s semnou jen ze své vůle a.. Já měla jakožto čarodějka srovnat rovnohávu, jinak by to ovlivnilo celou nadpřirozenou existenci. Což jsem samozdřejmě nemohla dovolit. Dělala jsem všechno proto, abych nastolila pořádek. Tuším, že co se týče Dereka, je to v tom jasno, díky těm vizím."
Chvíly jsem nic nenamítla, naprázdno polkla a potom dodala: "Jenže mi to není jasno, vůbec nic mi v tom není jasno,"
"Nemusíš to chápat, stačí když to napravíme... společně," podotkla a zahleděla se mi zpříma do očí. Její travnatě zelené oči se zahleděly do těch mých. Cukla jsem sebou. Jestli jsem něco nechápala před hodinou, tak teď už nechápu vůbec nic.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 Ginny123 | 29. října 2014 v 14:49 | Reagovat

už se těším na další kapitolu :-)

2 Tina Tina | Web | 29. října 2014 v 15:19 | Reagovat

Páni..tohle se tak rozjíždí :D Čarodějka?...jsem strašně zvědavá na další kapitolu, takže honem :D

PS: Jen ti chci dát vědět, že můj blog se přestěhoval....

3 kaja kaja | Web | 30. října 2014 v 16:22 | Reagovat

No tak začína to byť celkom zaujímavé,poviedky z čarodejnicami a celkovo nadpozemskými bytosťami milujem,som zvedavá ako to bude ďalej pokračovať :-)

4 Anny Anny | Web | 31. října 2014 v 18:03 | Reagovat

Začíná to být zajímavé...Už se hrozně těšíím na další kapitolu :D

5 Kimmi Kimmi | Web | 31. října 2014 v 22:11 | Reagovat

Nádhera ♥ .. hezky se to čte, nemůžu se dočkat dalšího dílu.. :)

6 Victoria Victoria | Web | 1. listopadu 2014 v 17:49 | Reagovat

Pěkná kapitola :-). Amy sice působí trochu odtažitě, ale jsem dost zvědavá na Dereka :-D

7 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 13:04 | Reagovat

Amy vyzerá zaujímavo. Celkovo jej náznaky čo sa stalo a čo sa má stať sú veľmi metúce, tajomné ale... ale dobré! Mega sa teším, čo sa z toho vykľuje :) A jasné... no. hlavne s ateším na Dereka. Tak pohni kostrou človeče! Máš za sebou horový fanklub čo netrpezlivo čaká na pokračovanie!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama