TDM - 4. kapitola (2/2)

12. listopadu 2014 v 21:26 | Eleanor |  The Dream Master
Zdravim..:) Omlouvám se, za mojí aktivitu, ale minulý, přítomný a ten další týden ve škole je pro mě dost náročný, tak to prosím berte trochu na zřetel. ;) Až budu mít více času, moje aktivita se zvýší, o tom není pochyb.
Jinak, tu přidávám druhou část, nechť sa páči.;D



"Mami?!" vykřikla jsem a doufala, že tam je. Nikdo se ale neozýval....
V tu ránu, kdy jsem se ale chystala na odchod, jsem zaslechla mámin pronikavý smích. Znovu jsem začala bušit na dveře jako smyslů zbavená. "Mami!"
poslední odstavec z 1. části

Pomalu jsem cítila, jak se mi krev dere až do hlavy... Ruce se mi třásly a kolena podlamovala. Toto se přece nemůže dít...
Upadala jsem v paniku.
"Mami?!" vykřikla jsem a znova hmatala po klice.
Najednou mi jako na zesilovači zazněl jako jedna velká ozvěna mámin smích a následovně to vystřídalo hrůzostrašné ticho.
A potom se mi vnukl do hlavy jistý nápad... Nic jiného mi nezbývalo....
Udivena tím, kde se ve mě vzala taková síla, jsem plastové dveře rozrazila a stála jsem na prahu místností za dveřmi.
Máma ležela jak dlouhá tak široká zády na zemi. Ruce rozpřáhlé, vlasy rozpuštěné a rozcuchané... spala.
Přiblížila jsem se k ní a když jsem se skrčila, viděla jsem, jak měla kolem úst něco bílého.
"Pomoc!"

***

Seděla jsem na židli v té samé budově jako před lety. Po mé pravici mlčky seděla Phoebe a já, opřená o nemocniční zeď, jsem v šoku přemýšlela.
Co to tam máma vlastně vyváděla? Musela tam s někým být... A táta.. proč.. Chtěl mi snad sdělit, aby v ten den byla s matkou? Věděl snad, že se něco takového stane?
Pocítila jsem studenou ruku na svém zápěstí... trochu jsem zasténala, ale neodvrátila ji.
"Všechno bude v pořádku," promluvila trochu chraplavě Phoebe.
Nic jsem neodpovídala a jen si druhou rukou setřela mokré oči.
Ať jsme si s matkou byly jakkoliv lhostejné, pořád jsme byly jediné, co jsme měly. Jediná rodina, která mi zbyla.
Ten úzkostlivý knedlík v mém krku se nedal jen tak polknout, jestliže je to až příliš velké sousto...
"Slečno Ferguson?" zazněl přede mnou cizí mužský hlas. Okamžitě jsem k němu svěsila oči a čekala co mi doktor poví.
Postavila jsem se.
"Vaše matka se už probrala, měla v sobě pár velmi návykových látek... Je při smyslech, ale je trochu unavená."
"Můžu s ní mluvit?" vykoktala jsem.
"Ale jistě, jen ji moc nenamáhejte. Zítra ráno může odejít,"
"Děkuju," odpověděla jsem a potom jsem zamířila o metr dál k matčině pokoji.
***

"Chloe..." začala máma pomalu a snažila se na posteli udělat si větší pohodlí.
Jen jsem pokývla hlavou a sedla si na židli vedle její posteli.
"Mami, co se ti stalo?" chtěla jsem nejprve vědět.
Máma zarazila... Chvíly nejspíš uvažovala o tom, jestli mi to má říct nebo ne a potom pomalu otevřela ústa.
"Víš... nevěděla jsem, co piju," mluvila nervozně a oči ji tikaly ze mě na stěnu vedle mě. Lhala. Vždycky to poznám.
"Mami... mě můžeš říct pravdu," řekla jsem co nejpřesvědčivěji, jak jsem uměla.
"Dobře... no víš, holčičko... Amir, můj nový přítel.." vypadala jako by měla udělat zvlášť obtížnou věc ve svém životě. Na jednu stránku se jí nedivím, nikdy jsme si nepopovídaly jako matka s dcerou a když už teď, mělo dojít na svěřování, je jasné, že je nejistá. Já sama bych ji nic neřekla, jako vždy.
"Je o něco mladší než já a ... nevěděla jsem, co má za záliby a s kym se kamarádí, já prostě. Prostě jsem jednoho večera nechtěla vypadat jako stará nanicovatá vdova, která jenom touží po dalším vztahu a tak jsem si s nima dala pár -"
"Drog. Fajn. Mami, kdy už si uvědomíš, že ty jseš stará vdoma, hm? Nemůžeš se takhle chovat," reagovala jsem trochu chladně.
"Jo.. já to věděla, jen si mě zase odsoudila, jako vždy. Nehledě na to, zda mě chceš pochopit."
Měla pravdu. Celý život jsem se snažila druhý přesvědčit o tom, že mám pravdu, i když jsem ji neměla. A ne jen druhý, ale i samu sebe.
"Ne, mami. Já to chápu, ale pochop, že to už nesmíš dělat. Měla jsem o tebe strach," řekla jsem na oplátku mile a stiskla jí zledovělou dlaň.
Zpříma jsme si hleděly do očí a následovně, co máma odvrátila zrak, mírně, ale upřímně přikývla.
S oddechnutím v srdci, mě ale pořád něco trýznilo... Jestli se jí na to nezeptám teď, tak už se mi nikdy nenaskytne taková situace.
"Mami... myslíš si, že táta měl jak velkou fantazii, jak jsme o tom byly celou věčnost přesvědčený?"
"Co to je za otázku?" A už to byla zase ta stará máma. Jen jsem prohodila oči vsloup a jen tak lehce se nenechala odpálkovat.
"No, některé jeho vyjadřování a myšlení nebylo jen tak nějaké, mami, to víš. Vždy si o věcech dělal své vlastní obrázky, většinou si je nechával pro sebe, ale časem se s nimi podělil s námi. Nemyslíš, že to mělo nějaké důvod? Nějaký smysl.. něco?"
"Sama dobře víš, Chloe, že tvůj otec nechápal styl života, jakým žije každý člověk. On žil ve svém vlastním světě, a občas se mezi tím ztrácel, to je celé.. víš to," snažila se mě máma neprakticky přesvědčit.
"Jenže já už nevím, mámi. Nemyslím si, že byl táta blázen," odsekla jsem podrážděně.
"Nic takového jsem neřekla,"
"Fajn. Neprobírejme to už," řekla jsem a zvedla se k odchodu. Když jsem byla těsně u dveří, oslovila mě: "Chloe,"
"Ať už si budeš myslet, že se s tebou děje něco divného. Ať si budeš myslet, že se ti děje něco neuvěřitelného... Nezapomínej, kdo skutečně jsi a v jakém světě to žiješ."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání blogerů...

Klikni :)

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 12. listopadu 2014 v 22:02 | Reagovat

Jupí...strašně jsem se těšila na druhou část a nezklamala. Chudák Chloe, že má takovou mámu, ale myslím, že jí její máma něco neřekla, nebo něco ví....jen pokrašuj prosím :D

2 Kimmi Kimmi | Web | 13. listopadu 2014 v 10:47 | Reagovat

Konečně druhá část! :) .. Parádní! Jsem moc zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet! :)

3 kaja kaja | Web | 13. listopadu 2014 v 15:47 | Reagovat

Ja som sa tiež hrozne tešila na druhú časť najmä potom dramatickom konci z minulej časti,ale nakoniec to nedopadlo až tak zle ale tú Chloe skutočne ľutujem,takú mamu by som asi nechcela mať,som zvedavá ale aj na tie jej "magické" schopnosti,takže znovu sa teším na ďalšiu kapitolu :-)

4 Thalia Thalia | 14. listopadu 2014 v 15:27 | Reagovat

Krásne nápisané, super dej, všetko dokonalo premyslené :) Chloe je mi ľúto :/ ale už sa teším na ďalšiu kapitolu ! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama