Říjen 2015

Locked Away From Real Life » Prolog

8. října 2015 v 16:58 | Eleanor
Zdravím všechny! To je zas nějaký pátek, co jsem se tu neobjevila, že? Probůh, celkem se divim, že mám ještě pořád nějaký nápad k psaní, ale upřímně řečeno...jako, není to nic moc.:D O tom se nicméně sami přesvědčíte, až vám tu sem hodím následovně i něco delšího a to 1. kapitolu. Teprve tu pro vás mám opravdu velmi malý prolog, který je svým způsobem opravdu takový divný a depresivní. Zatím vám o nadcházející povídce nebudu nic prozrazovat a doufám, že se tu ještě najde někdo, kdo tomu dá alespoň šanci.;) To je zatím vše a "vidíme" se zas někdy příště.


Nemohla jsem dýchat.
Do plic se mi dostával jedovatý kouř, který mi bránil v tom se jednoduše nadechnout. Krk mi svazovaly neviditelné ruce muže, jenž mi odebíral všechen vzduch z těla.
Nemohla jsem se hýbat.
Ruce i nohy jsem měla ochablé, vůbec jsem je necítila, jako by mi ani nikdy nepatřily.
Nemohla jsem vidět.
Potácela jsem se někde mezi přítomností a minulostí a zapoměla jsem, jaké to je vidět modré nebe nad sebou.
Snažila jsem se ze všech sil se nadechnout, pohnout prstem či rozevřít oči, ale uvědomila jsem si, že mé podvědomí po tom ve skutečnosti neprahne. Samo se totiž poddávalo. Poddává se pocitu nicoty. Táhne mě to do té nicoty.
Zalapala jsem po dechu a přestala úplně přemýšlet. Nechala jsem svou mysl volně tak, jak si sama vyžadovala. Zase jsem byla o něco blíž svému vlastnímu zatracení...